Víte jak se vás Spotify, Netflix, HBO a všechny podobné služby snaží získat měsícem zdarma? A jakmile se upíšete, buďto zapomenete včas zrušit odběr, nebo zjistíte, že platit za legální poslouchání hudby nebo sledování filmů je vlastně docela pohodlný, a tak už jim hold číslo svojí karty necháte? Vždycky jsem se toho bála a žádné z těchto služeb nevyužila (zatímco jsem s láskou zneužívala ochoty a účtů svých platících přátel- díky, Pedro), až jsem podlehla u Audible. Pro knížky jsem měla vždycky slabost, ale v poslední době jsem na ně neměla moc čas, takže možnost moct je poslouchat třeba cestou do školy nebo při uklízení kuchyně, se mi zalíbila.

A za co jsem utratila svůj první kredit zdarma? 

O ČEM TO VLASTNĚ JE

Nejlepší způsob, jak být šťastný, je příliš se nestresovat nad zbytečnýma věcma, nad názory ostatních, nad tím, na čem nám vlastně nezáleží. Negivovat fucky je vlastně důležitý pro to, abyste je mohli ušetřit a pak givovali fucky jen tomu, na čem opravdu záleží. Řečeno jinými slovy, štěstí leží v kvalitě, ne kvantitě.

Investovat do jedné osoby, do jednoho místa, do jedné práce nebo do jedné činnosti by nám mohlo připadat jako odpírání velkého množství jiných zkušeností. Ale pokud se ženeme za co nejvyšším množstvím zkušeností, nikdy si nic neprožijeme do hloubky. Odmítnutí všech alternativ nám navíc dává podivnou svobodu, protože se najednou nemusíme zabývat tím neuvěřitelným (a poněkud stresujícím) množstvím možností.

Hned v úvodní kapitole jsem věděla, že s touhle knížkou si budu rozumět. Jedna z prvních lekcí totiž je, že to sice můžete dotáhnout daleko, ale taky nemusíte, a ten neustálý tlak, abychom byli lepší než ostatní, abychom byli výjimeční, nás akorát tak žene do totální propasti sebelítosti a neustálého stresu, protože se necítíme dostatečně dobří.

Většina z nás je průměrná ve všem, co dělá. A s největší pravděpodobností, i pokud jste v něčem lepší než ostatní, jste nejspíš průměrní až podprůměrní ve všem ostatním. Odevšad se na nás valí informace, to nejlepší z nejlepšího a to nejhorší z nejhoršího. Vidíme jen výjimečné zprávy, protože ty se prodávají, ty zvyšují příjmy. A to je problém, mluvíme-li o srovnávání. Masový marketing totiž kompletně zkresluje naše očekávání od sebe samých.

Je oukej spokojit se s málem.

Je oukej být průměrný.

Běžná self-help rada "představujte si, čím chcete být/ co chcete mít, a splní se vám to" je na nic, protože akorát posiluje myšlenku, že tím ještě nejste/ že to ještě nemáte. A zase jste na sebe naštvaní. A zase jste smutní.

Další populární self-help blud je, že můžeme být vždycky šťastní. A nejen to, měli bychom být vždycky šťastní. Jenomže to nejde. Lidé bývají smutní, to se stává, je to normální. Tento blud akorát vše zhoršuje, protože se dostáváme do spirály, kdy nejen, že jsme smutní nebo naštvaní kvůli něčemu, co se nám stalo. Jsme navíc i smutní a naštvaní sami na sebe za to, že jsme smutní a naštvaní, protože to bychom přece neměli být. A nakonec se rozesmutníme a naštveme ještě víc, protože jsme si všimli, že jsme ve spirále smutku a vzteku a jak z toho do háje ven?

Je oukej být smutný.

Uvědomte si to, prožijte si to a běžte dál.

"It’s okay for things to suck some of the time."

Emoce jsou prostě biologické signály navržené tak, aby vás posunuly směrem k prospěšné změně. Negativní emoce jsou znamením, že se něco není tak, jak by mělo. Jsou výzvou k akci. Naopak pozitivní emoce jsou odměnou za odvedení dobré práce. Přesto bychom měli naše emoce občas zpochybňovat, protože ne vždy mají pravdu.

Všichni se snaží, abyste věřili, že tajemstvím dobrého života je velký dům, nové auto a sexy drahá polovička. Ale klíčem ke štěstí není mít toho hodně, nýbrž mít toho málo. Protože čím míň věcí máte, o tím míň věcí se musíte starat, s tím míň věcma se musíte stresovat. Dnes už nežijeme v materiální krizi, máme všeho dost, možná až příliš. Problém, kterému čelíme, je tedy existenciální a duchovní.

Skoro jako by to pravidlo z Owellovy 1984 bylo pravda, svoboda možná přece jen je otroctví. Zdá se, že už máme tolik věcí, tolik možností, tolik příležitostí, že vlastně nevíme, čemu věnovat pozornost. Navíc, protože existuje nekonečné množství věcí, které nyní vidíme nebo o kterých víme, existuje také nekonečný počet způsobů, jak zjistit, že někomu nestačíme, že nejsme dost dobří, že věci se nevyvíjí tak dobře, jak by mohly.

Touha po pozitivnější zkušenosti je sama o sobě negativní zkušeností. A paradoxně, přijetí negativní zkušenosti je samo o sobě pozitivní zkušeností.

Hnát se za něčím vám akorát připomene, že to vlastně nemáte. Přijmout váš život takový, jaký je, je prvním, a nejdůležitějším, krokem ke spokojenosti.

Když už se ale rozhodnete za něčím jít, musíte to opravdu chtít. A pokud něco opravdu chcete, všechno ostatní je vám jedno, včetně bolesti, kterou vám způsobí právě následování vašeho snu. 

"If you are able to not give a fuck about the pain your goals require, then you become unstoppable."

"The moments when we don’t give a fuck and take action are often the moments that most define the course of our lives."

Akce není jen následkem motivace, jde to i naopak. Udělejte něco a inspirace už přijde sama. Jak napsat knihu? Napište denně 200 slov, co budou stát za nic, a ta přelomová myšlenka už se někde objeví.

Not giving a fuck neznamená, že je vám to všechno jedno. Neznamená to, že kašlete na všechno a na všechny. Znamená to jen, že se opravdu staráte jenom o to podstatné. A ať už si to uvědomujeme nebo ne, vždycky si můžeme vybrat, na čem nám bude záležet a na čem ne. Hlavní je vybrat si to důležité.

Když člověk nemá problémy, naše mysl si je automaticky vymyslí. To, co většina lidí - obzvláště vzdělaní, hýčkaní bílí lidé ze střední třídy - považuje za "životní problémy", jsou vlastně jen vedlejší účinky toho, že nemají nic důležitějšího, o co by se mohli starat. Takže najít si něco velkého, o co se můžete starat a z čeho se můžete stresovat, ale vlastně budete rádi, že se z toho můžete stresovat, je nejlepší způsob, jak se nestresovat z maličkostí.

Je důležité uvědomit si, že nějaké to utrpení je nevyhnutelné. Ale trpět kvůli blbostem, které za to nestojí je jen plýtvání časem a energií. Proto nedoufejte, že budete mít život bez problémů, doufejte, že budete mít život s těmi správnými problémy. Štěstí najdete, když problémy budete řešit, ne se jim vyhýbat. Pravé štěstí se objeví pouze tehdy, když zjistíte, jaké problémy chcete mít, a jaké problémy chcete řešit.

Neptejte se sami sebe, co chcete od života. Je snadné chtít úspěch a slávu a štěstí a skvělý sex. To chce každý. Mnohem zajímavější otázka je: "Jakou bolest chci?". To, za co jste ochotni bojovat, je rozhodujícím faktorem toho, jak se vaše životy vyvinou. Nemůžete se zamilovat jen do výsledku, musíte milovat samotný proces.

“One day, in retrospect, the years of struggle will strike you as the most beautiful.” -Sigmund Freud

Rozkoš je falešný bůh. Výzkum ukazuje, že lidé, kteří svou energii soustředí na povrchní potěšení, jsou více emočně nestabilní a více trpí depresemi a úzkostí. Potěšení je tou nejpovrchnější formou životní spokojenosti, a proto je nejjednodušší ji získat a také nejsnazší ji ztratit.

Lidé, kteří zakládají svou hodnotu na tom, že mají pravdu o všem, brání tomu, aby se učili ze svých chyb. Lidé, kteří se bojí toho, co si o nich ostatní myslí, se ve skutečnosti bojí, že se jim potvrdí všechny ty negativní věci, které si o sobě sami myslí.

Jistota je nepřítelem rozvoje.

Čím jistější se snažíte být, tím nejistěji se budete cítit. Pokud přijmete fakt, že nevíte všechno, budete se hned cítit volněji.

Kdo si myslí, že ví všechno, nenaučí se nic.

Ne vždy můžeme ovlivnit to, co se nám stane, ale vždycky můžeme ovlivnit, jak zareagujeme. Spousta lidí nechce přijmout zodpovědnost za svoje problémy, protože si myslí, že by to automaticky znamenalo, že si za ně můžou sami. To ale není pravda, a přijmout zodpovědnost za naše problémy je první krok k jejich řešení.

Mansonův zákon o vyhýbání spočívá v tom, že čím více něco ohrožuje vaši totožnost, tím více se tomu budete vyhýbat. Čím víc něco ohrožuje, jak vnímáte sami sebe, tím spíš se budete snažit to nedělat. Pokud si myslím, že jsem hodný člověk, budu se snažit vyhýbat situacím, které by mohly dokázat opak. A pokud si myslím, že jsem skvělý kuchař, budu vyhledávat situace, které mi to potvrdí. Víra jde vždycky první. Víra formuje to, co si myslíme, že je pravda.

Mansonova myšlenka "zabití sama sebe" je podobná myšlence Pavla Grahama, že bychom měli udržet svou identitu na minimu. Tedy, pokud nemáte identitu, kterou chcete chránit, změna je najednou mnohem jednodušší.

Abyste na svém životě něco změnili, musíte nejdřív přijmout fakt, že něco, co jste dělali předtím, bylo špatně.

„If it feels like it’s you versus the world, chances are it’s really just you versus yourself.“

HODNOCENÍ KNÍŽKY

V self-help žánru najdete spoustu knížek: ty, ze kterých se vám chce omlátit si hlavu o zeď; ty, co jsou víceméně ok a pak nějaký to čistý zlato. The Subtle Art of Not Giving a Fuck je čistý zlato. Je to pragmatická kniha se skvělým humorem, spoustou příběhů slavných i ne až tak slavných osobností a množstvím myšlenek k zamyšlení.