Zdravím!
Tenhle článek už mám v archivu tak týden protože jsem na něj tak trošku zapomněla a taky jsem neměla čas. Jako fakt vůbec. Popsala bych vám svůj týden, ale unudili byste se k smrti už u prvního dne. Teda pokud bych ho patřičně procenzurovala, to by pak totiž zbyly samé praktiky z administrativy. Dnes mám ale chvilku volna, tak jsem se šla projít s kamarádem, což bylo dost fajn, protože většinou se bavíme jen o ideích a názorech a jednoho dne jsme zjistili, že vlastně nevíme nic o našich životech, proto jsme se to dnes rozhodli napravit. No a teď jsem si řekla, že bych konečně mohla zase něco publikovat a vzpomněla jsem si na tento článek, takový menší průřez mým cvičením a stravováním, postřehy a podobně. A když už jsme u toho, udělala jsem si mega objednávku z Myproteinu a těším se na den doručení jako malé děcko na Vánoce. Wooho.
Moje jídlo
Tak za prvé, poprvé jsem si udělala meal prep na celej týden dopředu a i když se mi spolubydlící smála, že jsem zabila celé odpoledne v kuchyni a že jsem si toho navařila strašně moc, z dlouhodobého hlediska se to vyplatilo, celý zbytek týdne pak opravdu stačilo přijít domů, hodit krabku do mikrovlnky a bylo navařeno, což se opravdu vyplatí obzvlášť pokud dorazíte z posilky třeba až v devět nebo deset večer. Jediné, co nedoporučuju je připravovat zeleninu na víc než dva dny dopředu. Přílohy a maso vydrží, ale zelenina je fakt lepší čerstvá. A taky je lepší nadělat si jídlo třeba jen na šest dní pro případ, že byste si chtěli některý den udělat i něco jiného nebo že by vás někdo pozval na večeři.
Nikdy, ale fakt nikdy nepochopím lidi, kteří nesnídají. Jak můžete vůbec vylézt z postele, když víte, že na vás nečeká supr jídlo?
Díky hrnku s jednorožcem občas alespoň na chvilku zapomenu, že už jsem dospělá, vysokoškolák, fuj
Moje milované proteinové lívanečky (2 vejce, banán, protein, ovesné vločky)
Další variace s vajíčkem (1), banánem (1), ovesnými vločkami (7 lžic) a proteinem (1 až 2 lžíce), tentokrát do výsledného mugcaku, ten je o něco rychlejší než lívanečky, s kiwi a ořechy v medu (člověk, co vymyslel ořechy v medu, je bůh).
Tohle jídlo zrovna neí z meal prepu ale ještě z mého pobytu doma, kdy jsem se jednoduše flákala a měla víc času na vaření
1) pečené brambory s mrkví a luštěninovou směsí + rukola
2) dušená mrkev, brambory a lusky (vzdávám hold papiňáku, nic vám nepřipraví jídlo rychleji)
3) osmahlá cuketa, vařená mrkev (jo, miluju mrkev) a bagetky s bylinkovým máslem
4) polívka "hoď-tam-všechno-co-máš"
Ranní cvičení
Historicky poprvé v životě jsem se donutila si přivstat, abych si stihla před školou zajít do posilky a odcvičit leg day. Jo, vstávat v šest ráno, když jste mohli vstávat v osm je krutý, ale zas pak máte volné odpoledne (které jsem stejně prospala, ale nevermind) a navíc posilka je fakt prázdná, takže máte klídeček. Konečně nikdo nestál frontu na leg press, tak jsem si dala osobní rekord a pak dva dny nemohla chodit. Myslím, že příští týden se zas některý den hecnu.
Co vám výživoví poradci neříkají
Na tuhle knížku jsem četla samou chválu a tak jsem se o její úchvatnosti potřebovala přesvědčit. Naprosto upřímně, není špatná a myslím, že dost lidem může pomoci, ale pokud cvičíte a jíte správně, tedy nedietujete a necpete se rychlým občerstvením či jinými blafy, asi vám bude docela k ničemu. Hlavní myšlenka zní hýbat se (jak už asi většina ví, nejlépe převážně silové tréninky) a jíst kvalitní potraviny. Pokud tohle dodržíte, měli byste být v pohodě. Nikoho ale neodrazuju, pokud máte pocit, že v tom úplně plavete a potřebujete si hlavní myšlenky nějak upřesnit a objasnit, může vám tahle knížka pomoct, navíc zatím si připadám jako jediný člověk, který z ní není unešený, proto mě můžete brát jako pouhou odchylku.
A nakonec příběh o tom, jak začátky v posilovně umějí být kruté, ale my se ani tak nevzdáme, protože jsme přece silní tvorové a jen tak nějaké ponížení nás neskolí.
Příběh o tom, jak jsem se vůbec necítila trapně
Na body pumpu se nám střídá tak pět trenérů, dva jsou mí nejoblíbenější, Miguel a Dani. Miguel má na ruce prstýnek, který mi trhá srdce a Dani, no, Dani nevím. Co vím, je, že jsem se jedno krásné nedělní ráno vydala do fitka s tím, že tam určitě nikdo nebude a já budu mít klid, což se hodilo, protože jsem chtěla dělat ruce a u těch si nikdy moc nevím rady, proto se zvědavým pohledům radši vyhnu. Můj předpoklad byl správný, fakt tam prakticky nikdo nebyl. Teda až na Daniho. Nebyl tam jako trenér ale jako normální kluk v normálním oblečení, co si jde normálně zacvičit. Pozdravil mě a sedl si přímo vedle mě, naproti tomu obřímu zrcadlu, do kterýho se na mě celou dobu usmíval a já měla chuť zdrhnout, protože
a) já na bicepsy víc než šest kilo nedám a on jel s činkama o dvaceti dvou kilech každá
b) vím, že moje technika dost pokulhává
c) dělám fakt divný ksichty, když posiluju
d) nebyla jsem nalíčená
e) ... a vůbec, prostě nemám ráda, když na mě u cvičení někdo kouká
A tak jsem se ho snažila telepaticky přesvědčit, aby odešel. Místo toho vstal a doporučil mi jednu z mašinek, že prý je to na bicepsy super. Tu mašinku jsem v životě nepoužila a tak jsem neměla tucha... a trošku se přecenila. Naložila jsem si tak moc, že jsem to prostě nebyla schopná zvednout, ani jednou, ani trochu. A tak jsem poníženě odešla pro nižší zátěž a Danimu se do očí radši ani nekoukla.
Podobných situací se mi od té doby stalo víc, že jsem se pak Danimu začala záměrně vyhýbat. A pak jsem překonala svoje ego a teď jsou z nás něco jako kámoši a navíc díky němu konečně vím, jak ty stroje správně používat. Takže asi tak- i ztrapnit se je někdy užitečný.
A to by bylo pro dnešek vše, doufám, že vás škola drtí míň než mě a že se máte bezvadně,
PA!
Zdravím! Tenhle článek už mám v archivu tak týden protože jsem na něj tak trošku zapomněla a taky jsem neměla čas. Jako fakt vůbec. Popsa...
