Recept na úspěch

Nějak to tu flákám, co? Achjo, každej den jsem teď v práci a když přijdu domů, tak jen spím, ale nebojte, za chvilku se vrací kamarádka, která mě v práci zaskakuje, tak si budu moct vzít dovolenou a zase něco popřidávat. Jinak teď pořád balancuju mezi tím, že se mám perfektně a tím, že mám PEK (postmaturitní existenciální krizi) a cítím, že už nemám žádný cíl (na Masárnu mě už vzali, ze Španělska mi dají vědět až v srpnu).

Mám ale zásobu esejí z různých soutěží, kterých jsem se účastnila, tak můžu alespoň občas nějakou přidat. Tato byla na téma osobní úspěch a šlo o soutěž V Olomouckém kraji jsem doma a vždy budu. Vyhrála jsem první místo, tak třeba si na té práci najdete něco, co by se vám líbilo. Vtipné je, že když jsem tu esej psala, připadala jsem si jako největší pokrytec, neboť "úspěšná" nebyl zrovna přívlastek, který bych ke své osobě přiřadila, ale počínaje touto soutěží se mi všechno začalo tak náramně dařit, že je to až k popukání.

RECEPT NA ÚSPĚCH

Každý touží po osobním úspěchu, ať už si to přizná či ne, ať už o tom ví nebo ne. Většina lidí si pod pojmem osobní úspěch představí vysoké postavení a kapsy plné peněz, pojďme se ale na toto sousloví podívat důkladněji. Už část „osobní“ předpovídá, že půjde o něco, co se u každé osoby liší a „úspěch“ znamená, že jsme dosáhli toho, co jsme chtěli, dobrou práci, slávu, fungující rodinu, velký okruh přátel nebo pevné zdraví. Pokud by ale všechny tyto touhy mělo shrnout jedno slovo, bylo by to štěstí. Výše vyjmenované cíle jsou totiž také jen prostředky a všechny směřují k jedinému, pocitu štěstí.

S receptem na zdraví a pevné sociální vztahy je to ovšem složité, každý má jiné geny, jiný temperament, jiné potřeby, a proto sepsat recept na nalezení ideálního partnera nebo dlouhověkost asi neobjevíme. Je tedy třeba pokusit se zaměřit alespoň na kariérní část našeho života. Na světě jsou dva druhy lidí: ti, kteří vědí, co milují, a ti, kteří to nevědí. Tento návod je určen oběma.

Část lidí dělá svou práci kvůli okolí. Protože okolí jim řeklo, že jiná práce je pro ně podřadná, nebo naopak, že oni jsou podřadní pro jinou práci. Řeklo jim, že nemohou popustit uzdu fantazii, jít si za svým snem. Jenže jak to pak dopadá? Celý svět nenávidí pondělí a přitom pondělí za nic nemůže, pondělí je neškodné. Je to nechuť k práci, která se nás ráno snaží udržet v posteli.

Hlavně bychom tedy měli poznat sami sebe, uvědomit si, co rádi děláme, placeně či nikoli, jaké jsou naše hodnoty a s jakým smyslem bychom měli svou práci dělat a konečně naše zkušenosti a dovednosti, které bychom k tomu mohli využít a které jsme již získali nebo bychom byli ochotni na nich zapracovat.

K tomu je důležité naučit se zvládat výsměch okolí. Nevnímat jej nebo se ho naučit odrážet a uvědomit si, že nás budou ostatní odsuzovat nehledě na to, co děláme, a je jistě lehčí obhajovat své jednání, když mu sami věříme.

Kromě strachu z oddání se své zálibě nás ale pronásleduje ještě jeden strach. Strach z nepoznaného. Díky tomu nešetříme větami jako „to je ale nemožné!“. Není. Všechny velké vynálezy se dřív zdály nemožnými a dnes je považujeme za naprostou samozřejmost. Bývaly časy, kdy by vás lidé okamžitě ujistili, že nic takového jako počítače, telefony, nebo dokonce elektřina není možné a že jste blázni, pokud se budete o něco takového pokoušet. Díkybohu se takoví blázni v každé epoše najdou a zajistí tak pokrok civilizace.

Snad nejznámějším novodobým představitelem následování svých cílů a posouvání limitů je Steve Jobs. Ten se angažoval hned v pěti oblastech kultury: osobních počítačích, kresleném filmu, hudbě, telefonech a tabletech. Počátky Steveovy dráhy technologického inovátora se datují zhruba do chvíle, kdy s přítelem Stevem Wozniakem začali prodávat tzv. modré krabičky, které umožňovaly telefonovat zdarma. Když poté roku 1975 přišel Woz s vynálezem počítače, který je schopen zobrazit písmena, stlačená na klávesnici, na obrazovce, rozhodl se Jobs začít opravdu podnikat na poli počítačové techniky a prodávat Apple I. Ten sice zpočátku kromě jeho tvůrců nikoho příliš neoslovil, ale díky Jobsovým řečnickým dovednostem se majitel obchodu Byte shop, Paul Terrell, rozhodl padesát počítačů odkoupit. Od této chvíle se firmě už dařilo jen lépe a lépe.

S Applem II se rozmohla Steveova proslulá posedlost designem. Ano, jeho láska k designu je to, co se nakonec stalo tak typické pro jednu z nejúspěšnějších společností současnosti. I pokud si říkáte, že se přespříliš zaměřoval na vzhled a že to bylo zbytečné, uvědomte si, že i takový základ jako ikony na ploše, černé písmo na bílém podkladu, lišty, okna otevírající se jedno přes druhé a závěrem myš, kterou tohle všechno ovládáme, vznikl v Applu, aby lahodil oku a byl „uživatelsky přátelský“. A nic takového byste před sebou neviděli, kdyby Jobs uposlechl stížnosti svých kolegů, že mají lepší a důležitější věci na práci a že nikdo nepotřebuje ikony, když perfektně stačí nápisy a písmo přece nebylo vynalezeno jen tak, že lidé nejsou přeci hloupí! Čistě mimochodem, jeden z inženýrů Applu Jobsovi oznámil, že sestavit myš, která bude moci pohybovat kurzorem ve všech směrech, je nemožné. Následující den už tam nepracoval. A jak už jste si jistě domysleli, taková myš sestavena byla.

Kromě počítačů se Jobs angažoval i do filmu, konkrétně společnosti Pixar, která za George Lucase směřovala k pomalému zániku, zatímco za Jobse získala 24 Oscarů, 6 Zlatých glóbů a 3 Grammy za filmy jako Příběh hraček, Hledá se Nemo nebo Vzhůru do oblak a směle tak konkurovala i společnosti Walta Disney.

Ani hudební průmysl nebyl zproštěn zásahu Steva Jobse. Díky velmi snadnému přehrávači iPod a aplikaci iTunes opět předběhl dobu a získal si nakupující po celém světě. Konečným triumfem byl vynález iPhonu, jenž vznikl jako hybrid iPodu, tabletu a obyčejného telefonu. Sám Jobbs přiznal, že šlo o nejtěžší práci, jakou s Applu prováděli, stála ale za to.

Jobs poté sepsal šest rad tvůrčího byznysu a ty předkládal všem novinářům, když se ho zeptali, jak to mohl všechno dokázat. Zní takto:

1. Naučte se dobře pravidla, abyste je mohli správně porušovat.

2. Tradiční postupy jsou vašim průvodcem, ne vězením.

3. Nejlepší cesta, jak dostat dobrý nápad, je mít hodně nápadů.

4. Jakmile se něco stane složitým, zjednodušte to. Když to nejde zjednodušit, zrušte to.

5. Představivost je důležitější než vzdělání.

6. Nestyďte se za to, že jste mladí, nemáte zkušenosti a peníze. Zůstaňte hladoví. Zůstaňte blázny.

Nesmíme ale zapomínat, že největších úspěchů dosáhli oba Steveové za společné spolupráce. Bez Jobse by Wozniak nejspíš nadosmrti své skvělé nápady rozdával ostatním hackerům zdarma a Jobsovy samostatné pokusy jako Apple III se dají zase označit jako naprostý propadák.

Jistě, dalo by se namítnout, že ne každý koníček má takovou perspektivu jako záliba v počítačích a marketingu a že zrovna Silicon Valley je nejlepším místem, kde se uchytit. Co zmůže malý český člověk s obyčejnými zálibami? Hodně. Jak se jeví vaření marmelád vedle sestavování počítačů? Možná ne tak honosně a je pravděpodobné, že miliardáři z vás také nebudou, ale i tak si Blanka Milfaitová splnila svůj sen a může se bezpochyby pyšnit mnoha úspěchy.

Blanka také pracovala jako úřednice, svou práci neměla ráda, až jí jednoho dne došlo, že ji nijak nenaplňuje a rozhodla se otevřít vlastní kavárnu. Když se kavárně dařilo dobře, chtěla po pár letech Blanka rozšířit sortiment o domácí výrobky (paštiky, sýry, pečivo, uzeniny, marmelády), jenže ty nebyly nikde k sehnání. A tak objevila pověstnou díru na trhu. Pustila se tedy do ruční výroby marmelád podle tradičních českých a později i francouzských, italských, švýcarských, dánských či anglických receptů z kvalitních surovin. Poté se jí podařilo vyhrát nemalé množství soutěží, mezi nimi v roce 2013 ocenění za nejlepší marmeládu na světě, také druhé místo v soutěži Živnostník roku 2014, a letos bude Blanka náš stát reprezentovat na EXPO 2015 v Miláně.

Od listopadu 2013 k tomu s rodinou podnikla roční cestu po třiceti osmi zemích Evropy a Afriky, aby navařila marmelády z čerstvých exotických surovin a vyzkoušela zase něco úplně nového, zároveň však doufá, že kdokoli si jednu z těchto marmelád otevře, ucítí onu vůni dálek a tak se i ve zdejším pochmurném počasí bude moct na chvíli přesunout například do prosluněné Itálie. O tomto putování později sepsala knihu Příběh opravdové vášně, kde se snoubí historky z cest, recepty na marmelády i lokální jídla s příběhem o hledání sebe sama, jde tedy zároveň o pokus inspirovat lidi, kteří nejsou ve své práci spokojení a chtěli by se věnovat něčemu jinému.

„Vždy jsem si přála prodávat něco víc, než jen prostou skleničku s ovocem. Přála jsem si, aby moji klienti, pokaždé, když otevřou kultovní skleničku s Mojí dobrou marmeládou, vnímali vůni prvotřídního ovoce, barvu a chuť jižního slunce, moji lásku k místu, kde se marmošky vaří i samotné kouzlo jeho historie i přítomnosti, také nadšení z toho, že má práce je mi velkým koníčkem, že je v ní kus mého umu i nemalý kus srdce…“ popisuje Blanka na svých stránkách a jde tak vidět, že se opravdu zcela oddala tomu, co miluje, a to ji dostalo přesně tam, kam chtěla.

Stejně tak je poněkud scestné vymlouvat se na věk. Příkladem jsou mladí podnikatelé z Česka či ciziny. Někteří si určitě ještě vzpomenou na příběh Tomáše Vejmoly, který se v jedenácti letech rozhodl vydělat si na nový počítač prodáváním křížal. Během tří měsíců si na počítač vydělal, v konečném důsledku to ovšem nebylo třeba, protože když se o jeho příběhu dozvěděl Aleš Zavoral, zakladatel společnosti Alza, počítač mu daroval. I tak ale chlapec neusnul na vavřínech a svého podnikání se nevzdal.

Ze světa pak můžeme jmenovat například Madison Robinson. Ta se v osmi letech rozhodla, že žádné „žabky“, které jsou k sehnání v obchodech, se jí nelíbí a tak si navrhla vlastní design s rybičkami. Její táta jí pomohl jej přenést na pěnovou hmotu a dále si jejího snažení příliš nevšímal. Madison se však svého nápadu nevzdala a pracovala na vylepšování žabek třeba použitím tlustějších podrážek a LED diod.

Aby svůj nápad dostala ven, obula si žabky do školy, domluvila se s tamním obchodem, a když byly její spolužačky z jejich bot nadšené, dala jim adresu onoho obchodu. Hned téhož odpoledne se Madisoniny žabky vyprodaly.

Tak vznikla značka Flip Flops, která se může pyšnit mnoha úspěchy a zajistila Madison i exkluzivní smlouvu s řetězcem Macy’s. V patnácti letech si tak dívka vydělala v přepočtu dvacet milionů korun.

Pokud ale netušíme, co je ta vášeň, která by nás měla pohltit, existuje spousta možností, jak zvýšit pravděpodobnost pracovního úspěchu.

Hlavní je něco dělat. Hýbat se určitým směrem. Říká se, že inspiraci se musí jít naproti a příležitostem též. Nikdo nepřijde za námi domů, nesedne si vedle nás na gauč a při reklamě, aby nerušil naše sledování Růžovky, nám nenabídne dokonalou práci. Musíme sami projevit snahu něco dělat, setkávat se s lidmi a nezůstat trčet na jednom místě.

Žijeme ve věku informací, a proto je důležité snažit se vědět co nejvíc. Ideálním prostředkem jsou k tomu kurzy, jazykové, barmanské, masérské… nikdy nevíte, co vás může chytnout a jaká dovednost se vám třeba bude hodit. Je také dobré neodmítat pracovní nabídky, i když vám připadá, že nemáte na danou pozici dost zkušeností, nebo že se jedná o něco příliš odlišného od toho, co jste pro sebe plánovali. Člověk, který si vyzkouší více druhů práce a pozic, je potom schopný se lépe vcítit do role svých spolupracovníků, nadřízených i podřízených a vidí věci v širším rámci, a to se vždy vyplatí.

Taky bychom se neměli bránit podlehnout zvědavosti a věnovat čas i zdánlivě zbytečné maličkosti. Roku 1957 byl vypuštěn Sputnik, ve všech zprávách se o tom mluvilo a pro fyziky se jednalo prakticky o hotové nebe, další posun kupředu. A mezi všemi těmito nadšenými fyziky, kteří nemohli věřit tomu, co se zrovna děje, se najednou našel jeden, jenž se při neformálním posezení s kolegy v kavárně zeptal, jestli už někoho napadlo družici poslouchat. Když je přeci do vesmíru vyslán satelit vyrobený člověkem, musí vysílat nějaký signál a pokud se zvládneme naladit na správnou frekvenci, nejspíš jej uslyšíme. Tento nápad dostal William H. Guier. Žádný z jeho kolegů na to předtím nepomyslel, ale všem to připadalo jako zajímavý nápad.

A protože George C. Weiffenbach byl expertem na příjem mikrovln, přidal se ke Guierovi a přes anténu se zesilovačem ve Weiffenbachově kanceláři po několika hodinách signál opravdu chytili (naštěstí Sověti učinili Sputnik velmi snadno sledovatelným- přesně 20 MHz). A protože jim to přišlo jako důležitý okamžik, rozhodli se zvuky nahrát a přitom zapisovat časové značky ke každému pípnutí, které zaznamenají. Všimli si totiž menších odlišností ve frekvencích a ty je přivedly na myšlenku vypočítat rychlost. Po konzultaci s dalšími kolegy je napadlo, že by mohli také změřit, kdy je Sputnik nejblíže jejich anténám a kdy je od nich naopak nejdál a po třech až čtyřech týdnech se ukázalo, že zvládli zmapovat celou jeho trajektorii.

O něco později se jich jejich šéf Frank McClure zeptal, jestli by nebyli místo neznámého umístění na obloze ze známého umístění na Zemi, schopni zjistit neznámou lokaci na Zemi ze známého umístění satelitu obloze. Po chvíli přemýšlení si Guier s Weiffenbachem uvědomili, že by to bylo dokonce lehčí. Jejich šéf v tom viděl možnost, jak zmapovat přesnou pozici jaderných ponorek, aby poté mohly s lepší přesností namířit na Moskvu.

A tak se z trochy zvědavosti, malého nápadu vzniklého během obědové přestávky, zrodila GPS.

Tento příběh je skvělým příkladem toho, jak se jakýkoli neplánovaný nápad, pokud je alespoň trochu inovativní, spojený s nadšením může vést k úplně novým technologiím a ukázat nám nové směry, nad kterými by nás předtím ani nenapadlo přemýšlet. Od chvíle zvědavosti v roce 1957 přes pomoc ve studené válce až po hledání správné adresy v dnešní době.

Podle slavného citátu Jima Rohna je každý člověk průměrem pěti lidí, se kterými tráví nejvíce času. Pokud se tedy obklopíte inteligentními lidmi plnými energie a nápadů, příznivě tak ovlivníte i vlastní smýšlení. Navíc máte daleko menší pravděpodobnost, že budete vystaveni výsměchu, nepodložené kritice a shazování sebevědomí, které by mohly mít na svědomí udupání vašeho nápadu do země ještě předtím, než jej vůbec stihnete plně rozvinout. Je taky dokázáno, že na největší objevy vědci a myslitelé nepřišli během tichého a osamělého sezení u stolu, rozmýšlením a následným „heuréka momentem“, nýbrž konverzováním s přáteli a vystavováním se různým podnětům nutícím k zamyšlení. V tomto případě by se také dal jako příklad užít již výše zmíněný objev GPS.

Lidé jsou důležití ještě k jedné věci, můžeme se od nich učit, od všech. Je pouze potřeba rozlišit, jakým způsobem. Zatímco úspěšné lidi můžeme obdivovat, měli bychom se také zaměřit na důvod, pro který je takto uznáváme a zhodnotit, jak bychom se jim v této oblasti mohli přiblížit, je ale třeba nenechat se oslnit a připustit, že i naši „hrdinové“ mají nedostatky a těch se musíme vyvarovat. Můžeme se však učit i od neúspěšných lidí a to pak především tím, že se vyvarujeme jejich chyb.

Náš svět je naším zrcadlem, a proto je nutné si uvědomit, že pokud chceme dostávat, musíme i rozdávat. I tedy zdánlivě nesouvisející přispívání na charitu může příznivě ovlivnit náš přístup k penězům. Ty bychom se zároveň měli naučit brát spíš jako vedlejší produkt než hlavní cíl. Peníze totiž kolují, to znamená, že abychom je dostali, musí nám je někdo dát a lidé jsou většinou daleko ochotnější si od vás něco koupit, investovat do vás nebo s vámi spolupracovat, pokud z vás sálá přátelská nálada, nikoli ochota hnát se přes mrtvoly kvůli výdělku.

A pokud už člověk úspěchu dosáhne, neměl by usínat na vavřínech. Jak je možné, že tolik lidí úspěch získá a poté selže? Cesta k němu totiž není pouze šipka vedoucí vzhůru, nýbrž kruh, ze kterého člověk nikdy nesmí vystoupit. Cesta vzhůru totiž vede přes nadšení, tvrdou práci, soustředění, tlak na sebe i ostatní, vymýšlení skvělých nápadů a neustálé zlepšování, služby společnosti a vytrvalost, jakmile ale jednou vrcholu dosáhneme, nemůžeme přestat. Ztratit vášeň pro věc, nepracovat tak tvrdě, nepřicházet s novými nápady… Svět se přece točí a stagnaci si nikdo nemůže dovolit. Pomyslet si „už jsem v pohodě, jsem dost dobrý a už se nepotřebuju dále zlepšovat“, je nejsnazší způsob, jak selhat.

Pokud tedy nechcete úspěch jen získat, ale také si jej udržet, nikdy nepřestávejte myslet na to, proč jste začali a jak těžké bylo dostat se tam, kam jste chtěli, ať už šlo o místo na výsluní kariérního žebříčku, nebo třeba zajímavou práci daleko od lidí.

ZDROJE:
http://allaboutstevejobs.com/index.php

http://www.redwaymag.cz/2011/10/steve-jobs-zasady-diy-byznysu/

http://www.nase-dobroty.cz/

http://www.rozhlas.cz/radiozurnal/host/_zprava/1352413

http://mladypodnikatel.cz/deti-ktere-si-na-obchod-jen-nehraji-t8788

http://techdigest.jhuapl.edu/TD/td3003/30_3-Memoriam-Guier.pdf

http://www.ted.com/talks/steven_johnson_where_good_ideas_come_from#t-1020488