Endorfin. To je ta malá mrcha, co se předemnou ráda skrývá. Já ale vím, jak na ni. Už jsem totiž přišla na to, že nejlepší způsob, jak netrpět po psychické stránce, je úplně se zničit po té fyzické. Právě kvůli oněm endorfinům, a taky protože vás bude všechno tak bolet, že na nic jiného už nebudete moct myslet. A tak jsem jednou ležela ve fitku na zemi a říkala si, že o tohle bych se s vámi měla podělit. Tady máte pět sportů, které mi nejlépe pomáhají přestat myslet na smrt.

Předem říkám, že většina je skupinová, protože když na mě někdo křičí, abych do toho dala všechno a navíc kolem sebe vidím ostatní, jak poctivě skáčou, dřepujou nebo šlapou do pedálů, spíš zapomenu na okolní svět, nevzdám se i když mě všechno bolí a výsledek je pak o to lepší, jak po fyzické, tak po psychické stránce.

1. jumping

Vzpomínám, když jsem šla na jumping poprvé, těsně před zkouškou z autoškoly, v životě se mi všechno sss...štvalo, jako obvykle, a nejradši bych se zahrabala do země a v klidu umřela. Pak ale zhasla světla, rozsvítily se trampolínky, hudba zazněla a po pěti minutách jsem měla pocit, že by moje plíce radši opustily moje tělo. Ale bylo to skvělý.

Mohlo by vás zajímat: Myšlenky z lekce jumpingu

2. body combat

Kardio, při kterém si zaboxujete a zakopete, jako byste opravdu bojovali se vším, co vás trápí a přitom ještě pracovali na killer postavě. To chcete.

3. spinning/ jízda na kole

Jedno v zimě, druhý v létě a obojí má své výhody. Na spinningu miluju tu hlasitou hudbu, disco světýlka i sexy trenéra, který na mě křičí, abych přidala. Na druhou stranu, když si vyjedete na normálním kole, nejspíš vás na některém úseku cesty potká jízda z kopce. A to je pak jako by člověk létal.

4. pilates/ jóga

Jógu jsem upřímně nikdy moc neměla ráda a ani teď bych nezvládla víc než dvacet minut v kuse. Adriene má ale některá skvělá videa obzvlášť určená pro vyrovnání se se stresem, samotou, depresemi a podobnými mňamkami, takže to určitě za zkoušku stojí. Když jsem ovšem zkoušela jít na celou hodinu ve fitku, příšerně jsem se nudila. Pilates je trošku na podobné brdo, o vnímání vlastního těla, dýchání a tak, je ovšem trošku víc zaměřené na sílu a osobně mi přijde o něco dynamičtější a zábavnější (vím, že je to o individuálních preferencích, ale s tím, jaké oblibě se jóga v posledních letech těší, jsem vám chtěla říct, že ne všichni to tak mají). Vlastně ani úplně nevím, proč ho mám tak ráda, vždy z něj ale odcházím s úsměvěm na tváři.

5. body pump

Jediný na seznamu, který vám zároveň pomůže k získání alespoň nějaké svalové hmoty (možná i to pilates by se dalo trošku počítat, ale přece jen...). Hlavním aktérem je tady taky hudba a pak všelijaké činky a závaží. "Choreografie" je všude stejná a mění se jen jednou za tři měsíce, takže jakmile ji jednou pochytíte, můžete úplně vypnout a nechat se jen unášet hudbou. Navíc pokud máte lehké OCD jako já, nejspíš vám bude připadat nezvykle uspokojující vidět plný sál dřepovat společně do rytmu hudby.

Více o Body Pumpu ZDE.

Jak už jste si mohli všimnout, new-in není zrovna ten typ článků. který bych přidávala často nebo ráda, částečně je to proto, že se snažím z téhle konzumní společnosti alespoň trošku vymanit, částečně proto, že když nakupuju, tak většinou jen jednu nebo dvě věci a z toho by žádnej ultračlánek nebyl, navíc většinou jsou to úlovky ze sekáče. Před pár dny jsem si ale udělala výlet do zdejšího giga Decathlonu (a byla to cesta strastiplná, protože se nějak nepočítá s tím, že by se tam někdo snažil dostat jinak než autem, občas trocha adrenalinu při přebíhání několikaproudovky ale neuškodí, žejo). No a když už jsem tam byla, tak jsem toho využila a udělala meganákup. Teda alespoň na mé poměry.

Konečně. Konečně! jsem se odhodlala jít na kick box. A když jsem zjistila, že je to teda docela dobrý a že mlátit do věcí a lidí mi přináší ohromné potěšení, uznala jsem, že je na čase si pořídit bandáže, rukavičky a chrániče.

Po roce a půl jsem si kupříkladu konečně pořídila ve Španělsku teplákovku na doma. Vlastně si nejsem úplně jistá, jak jsem mohla doteď přežívat bez tepláků. Srsly. Takže moje radost byla tak velká, že jsem si v ní nafotila asi tak milion selfie, na kterých vypadám jak největší narcis, ale nekritizujte mě, zadek si nefotím skoro nikdy a dokonce na té fotce nejsem ani polonahá, tak trochu schovívavosti, oukej?

A když už jsem byla v tom, přihodila jsem i hodící se mikču a umírám z toho, jak moc je to všechno pohodlný. Na to už nejsem zvyklá.

A protože je u nás na bazéně zakázáno plavat bez čepice, jednu jsem potřebovala. Tu předchodí jsem naštvaně vyhodila do koše po dvacetiminutovém marném snažení o to narvat pod ni svoje vlasy, které sloužilo alespoň k pobavení široké veřejnosti v dámských šatnách. Srsly, proč ty čepky dělají tak malé?

Po švihadle jsem se sice nijak nesháněla, ale bylo přibalený k těm rukavicím, tak si alespoň můžu zavzpomínat na dětství. No a podobnou flašku jsem sháněla už delší dobu, navíc vínová a růžová je dost boží kombinace.

Čím jste si naposled udělali radost vy?

Mějte se moc krásně,
pa!

Zdravím!

Tenhle článek už mám v archivu tak týden protože jsem na něj tak trošku zapomněla a taky jsem neměla čas. Jako fakt vůbec. Popsala bych vám svůj týden, ale unudili byste se k smrti už u prvního dne. Teda pokud bych ho patřičně procenzurovala, to by pak totiž zbyly samé praktiky z administrativy. Dnes mám ale chvilku volna, tak jsem se šla projít s kamarádem, což bylo dost fajn, protože většinou se bavíme jen o ideích a názorech a jednoho dne jsme zjistili, že vlastně nevíme nic o našich životech, proto jsme se to dnes rozhodli napravit. No a teď jsem si řekla, že bych konečně mohla zase něco publikovat a vzpomněla jsem si na tento článek, takový menší průřez mým cvičením a stravováním, postřehy a podobně. A když už jsme u toho, udělala jsem si mega objednávku z Myproteinu a těším se na den doručení jako malé děcko na Vánoce. Wooho.

Moje jídlo

Tak za prvé, poprvé jsem si udělala meal prep na celej týden dopředu a i když se mi spolubydlící smála, že jsem zabila celé odpoledne v kuchyni a že jsem si toho navařila strašně moc, z dlouhodobého hlediska se to vyplatilo, celý zbytek týdne pak opravdu stačilo přijít domů, hodit krabku do mikrovlnky a bylo navařeno, což se opravdu vyplatí obzvlášť pokud dorazíte z posilky třeba až v devět nebo deset večer. Jediné, co nedoporučuju je připravovat zeleninu na víc než dva dny dopředu. Přílohy a maso vydrží, ale zelenina je fakt lepší čerstvá. A taky je lepší nadělat si jídlo třeba jen na šest dní pro případ, že byste si chtěli některý den udělat i něco jiného nebo že by vás někdo pozval na večeři.

Nikdy, ale fakt nikdy nepochopím lidi, kteří nesnídají. Jak můžete vůbec vylézt z postele, když víte, že na vás nečeká supr jídlo?

Tohle jídlo zrovna neí z meal prepu ale ještě z mého pobytu doma, kdy jsem se jednoduše flákala a měla víc času na vaření

1) pečené brambory s mrkví a luštěninovou směsí + rukola

2) dušená mrkev, brambory a lusky (vzdávám hold papiňáku, nic vám nepřipraví jídlo rychleji)

3) osmahlá cuketa, vařená mrkev (jo, miluju mrkev) a bagetky s bylinkovým máslem

4) polívka "hoď-tam-všechno-co-máš"

Ranní cvičení

Historicky poprvé v životě jsem se donutila si přivstat, abych si stihla před školou zajít do posilky a odcvičit leg day. Jo, vstávat v šest ráno, když jste mohli vstávat v osm je krutý, ale zas pak máte volné odpoledne (které jsem stejně prospala, ale nevermind) a navíc posilka je fakt prázdná, takže máte klídeček. Konečně nikdo nestál frontu na leg press, tak jsem si dala osobní rekord a pak dva dny nemohla chodit. Myslím, že příští týden se zas některý den hecnu.

Co vám výživoví poradci neříkají

Na tuhle knížku jsem četla samou chválu a tak jsem se o její úchvatnosti potřebovala přesvědčit. Naprosto upřímně, není špatná a myslím, že dost lidem může pomoci, ale pokud cvičíte a jíte správně, tedy nedietujete a necpete se rychlým občerstvením či jinými blafy, asi vám bude docela k ničemu. Hlavní myšlenka zní hýbat se (jak už asi většina ví, nejlépe převážně silové tréninky) a jíst kvalitní potraviny. Pokud tohle dodržíte, měli byste být v pohodě. Nikoho ale neodrazuju, pokud máte pocit, že v tom úplně plavete a potřebujete si hlavní myšlenky nějak upřesnit a objasnit, může vám tahle knížka pomoct, navíc zatím si připadám jako jediný člověk, který z ní není unešený, proto mě můžete brát jako pouhou odchylku.

A nakonec příběh o tom, jak začátky v posilovně umějí být kruté, ale my se ani tak nevzdáme, protože jsme přece silní tvorové a jen tak nějaké ponížení nás neskolí.

Příběh o tom, jak jsem se vůbec necítila trapně

Na body pumpu se nám střídá tak pět trenérů, dva jsou mí nejoblíbenější, Miguel a Dani. Miguel má na ruce prstýnek, který mi trhá srdce a Dani, no, Dani nevím. Co vím, je, že jsem se jedno krásné nedělní ráno vydala do fitka s tím, že tam určitě nikdo nebude a já budu mít klid, což se hodilo, protože jsem chtěla dělat ruce a u těch si nikdy moc nevím rady, proto se zvědavým pohledům radši vyhnu. Můj předpoklad byl správný, fakt tam prakticky nikdo nebyl. Teda až na Daniho. Nebyl tam jako trenér ale jako normální kluk v normálním oblečení, co si jde normálně zacvičit. Pozdravil mě a sedl si přímo vedle mě, naproti tomu obřímu zrcadlu, do kterýho se na mě celou dobu usmíval a já měla chuť zdrhnout, protože

a) já na bicepsy víc než šest kilo nedám a on jel s činkama o dvaceti dvou kilech každá

b) vím, že moje technika dost pokulhává

c) dělám fakt divný ksichty, když posiluju

d) nebyla jsem nalíčená

e) ... a vůbec, prostě nemám ráda, když na mě u cvičení někdo kouká

A tak jsem se ho snažila telepaticky přesvědčit, aby odešel. Místo toho vstal a doporučil mi jednu z mašinek, že prý je to na bicepsy super. Tu mašinku jsem v životě nepoužila a tak jsem neměla tucha... a trošku se přecenila. Naložila jsem si tak moc, že jsem to prostě nebyla schopná zvednout, ani jednou, ani trochu. A tak jsem poníženě odešla pro nižší zátěž a Danimu se do očí radši ani nekoukla.

Podobných situací se mi od té doby stalo víc, že jsem se pak Danimu začala záměrně vyhýbat. A pak jsem překonala svoje ego a teď jsou z nás něco jako kámoši a navíc díky němu konečně vím, jak ty stroje správně používat. Takže asi tak- i ztrapnit se je někdy užitečný.

A to by bylo pro dnešek vše, doufám, že vás škola drtí míň než mě a že se máte bezvadně,

PA!

Dobře, hned ze začátku připouštím, že se jedná o menší hyperbolu a sám úsměv asi na počet spálených kalorií velký vliv nemá, ale když se to vezme oklikou, něco pravdy na tom přece jen bude.

Když jsem se nedávno konečně dostala z dvoutýdenní nemoci (čtěte: začala jsem tu teplotu ignorovat a rozhodla se, že jsem prostě zdravá a basta) a dorazila jsem do body pumpovýho sálu, měla jsem chuť začít tam pobíhat a rozhazovat kolem sebe činky místo konfet, jakou jsem měla radost, že jsem tam zpět.

My point is, když vás to, co děláte, fakt baví, věnujete se tomu častěji a hlavně s větší vervou. Děláte to kvůli samotnýmu sportu a ne proto, abyste pak mohli hned běžet do šatny a zkoumat, jestli ta celulitida už teda konečně mizí. Prostě si to užíváte a najednou zjistíte, že to má i svoje pozitivní vedlejší účinky, jakože se vám například zpevní tělo nebo zmizí nějaký špíček. Proto se pokuste najít něco, co vás chytne a do čeho se zamilujete (za mě zatím body pump a jumping jsou top) a pokud nemůžete nic takového najít, zkuste změnit ne co děláte ale to jak to děláte.

Uznávám, že nám to dost ulehčují trenéři. Miguel nás dokonce odmítá pustit do sálu, dokud se na něj neusmějeme. Samotnou hodinu na nás pak pokřikujou povzbudivý věci jako 

"Teď máte tři sekundy na odpočinek, tak toho využije!"

"Tleskněte si se svým sousedem, protože po téhle písničce už ruce nezvednete!"

"Jak už možná víte, klíčem ke správnému provedení tohohle cviku je, že při refrénu budete zpívat oh oh baby!"

"Pokud vás při každým dřepu neuslyším křičet hej, tak si ten track sjedeme celej znova!"

"Je mi jedno, že máte na zádech patnáct kilo, můžete si se mnou přece trochu zatančit!"

(mě a kamarádku trenéři žerou hlavně proto, že s nima fakt všechny tyhle blbosti děláme a tančíme a křičíme a zpíváme a je nám fajn)

I pokud ale upřednostňujete cvičení na vlastní notě bez dirigovaných hodin a trenérů, jde si to vylepšit spoustou způsobů, jako například parťákem, který vás bude hecovat, dobrým playlistem nebo samotným pocitem z vašeho pokroku pokaždé když zvednete kilo navíc nebo uběhnete těch pět kiláků za kratší čas.

Pozitivní myšlení je hlavně základem toho, že se nevzdáte a po dvou týdnech bez výsledků nebo první sladkosti si neřeknete, že to stejně nemá cenu, že nic nejde vidět a že vás to nebaví a nemáte na to čas a tak vůbec, že sledovat odznova celej HIMYM je daleko lepší nápad než ztrácet čas v posilovně...

Ne, sport není jen o tom, abychom měli pěkný tělo do plavek, tak na to nezapomínejte a nevzdávejte to. Říkala jsem si, že možná kdybych začala sportovat dřív, měla bych větší zásoby endorfinů a nikdy bych nezačala přemýšlet tak, jak přemýšlím, ovšem pozdě bycha honiti. Takhle se můžu vždycky alespoň na chvilku totálně vyčerpat a přestat myslet na trable všedního dne.

Mějte se moc krásně, zítra se schovejte před všema mrskačema a hodně štěstí. Já zatím budu ve vzduchu jako pták, co opožděně letí do teplých krajin.

PA!

PS: Jo, začala jsem sledovat celej HIMYM odznova a je to boží, protože už si ty vtípky vůbec nepamatuju

Zdravím, zdravím!

Dnes mi oficiálně začaly velikonoční prázdniny, až mi z toho skoro bylo smutno, protože, upřímně, mí spolužáci mi těch 10 dní budou fakt chybět. Zítra si ještě pobudu v Granadě, pak strávím dva dny v Madridu a hurá na týden domů, kde budu tiše oplakávat (haha), že nemůžu sledovat španělský ku klux klan velikonoční pochod . Co vy, jak plánujete strávit Velikonoce?

Co se článku týče, sepsala jsem pár drobných bodů týkajících se přechodu na zdravý životní styl, věci, které si můžem uvědomovat nebo i ne, ale hodí se znát je. Věci, které mně, jakožto totálnímu začátečníkovi a věčnému milovníku sladkostí a gaučingu, pomáhají.

1. APLIKACE

Aplikací, které vám pomůžou při cvičení je fakt spousta, já osobně teda používám jen Pump up app na motivaci (je to něco jako instagram ale jen na fitspo) a dřív jsem používala Nike running, což je skvělá aplikace ale od doby, co běhávám prakticky jen na běžícím páse, už ji moc nevyužiju.

2. TUMBLRY

Už i já jsem si založila fitblr (najdete jej ZDE) a je to skvělý způsob jak neztrácet motivaci a inspiraci. Na různých fitblrech (viva skloňování) můžete taky najít tipy na cvičení, recepty a podobně. Mé oblíbené jsou třeba tento, tento a tento.

3. LEVNÉ OBLEČENÍ A JINÉ VĚCI

Pokud si chcete pořídit oblečení případně jiné vybavení na sport a nechcete za něj utrácet příliš u značek jako Adidas nebo Nike, fakt moc doporučuju Decathlon, mají tam toho spoustu a za skvělou cenu. Taky mám strašně ráda Oysho, to už je sice trošku dražší, ale vaše oči se nebudou moct vynadívat. Jo a v Lidlu se toho dá taky sehnat tuna za dobrou cenu.

4. PŘEDPŘÍPRAVA JÍDLA

Spousta lidí tvrdí, že nemá na vaření čas, a pak jen přijde domů a zdlábne první polotovar, kterej nahmátne. Hele já chápu, že s časem je to fakt těžký, ale předpřipravit si jídlo ve velkým množství dopředu vám až tak moc nezabere a udělá to svoje. Kupříkladu TOHLE video (vegan) podle mě skvěle ukazuje, jak se dá efektivně připravit dobré jídlo na týden dopředu.

5. UCHOVÁVÁNÍ MRAŽENÉ ZELENINY

Pokud si nakoupíte spoustu různých druhů zeleniny, všechno nakrájíte a hodíte do mrazáku, dost vám to ulehčí práci. Je pak jednodušší prostě jen vytáhnout krabičku, rozmrazit dvě hrsti a přidat si je do jídla, navíc si tak člověk zajistí pestrost, protože obzvlášť pokud vaříte jen pro sebe, je těžké spotřebovat celou brokolici, květák nebo balení mrkve než se spotřebuje, takhle se tomu problému vyhnete a navíc budete mít doma vždy něco zdravého, z čeho se dá vařit.

6. VZÁJEMNÁ KONTROLA

Nikdy jsem nevěřila, že to bude fakt fungovat, ale je to tak. S kamarádkou chodíme do stejného fitka a vždycky jedna z nás té druhé napíše třeba "Dnes v 7 Body Pump" a to vás svým způsobem přinutí jít, protože už nehledáte výmluvy jen pro sebe (hodného policajta) ale i někoho jiného a to je o dost těžší.

7. ALKOHOL

Pro mě jeden z nejtěžších bodů, ráda chodím s přáteli na pivo, koktejly, panáky... navíc jsem dost stydlivý člověk, takže pokud se nenapiju, tak dost pravděpodobně ani nepromluvím. Jenže alkohol je zlo pro zdraví i peněženku. Rozhodně se ze mě nestane abstinent, buďme realisté, na druhou stranu jsem zjistila, že vyjít si s přáteli a pít jen džus s vodou taky není špatné (a díky Bohu, moje parta je dost tolerantní a nikdo mě do ničeho nenutí, už možná proto, že je nás tam abstinujících povícero) nebo radši navrhnu, abychom se sešli u někoho doma, navaříme, koupíme si sklenku vína a vyjde nás to opět o dost levněji a zdravěji.

8. VELKÁ FLAŠKA S VODOU

Ráno si napustit dvoulitrovou flašku s vodou a postavit si ji na stůl je jeden z nejlepších způsobů jak se donutit k pravidelnému pitnému režimu. Pokud vidím, že už se blíží večer a já sotva překonala půlku lahve, začnu se víc snažit. Super je i vzít si tu flašku s sebou do školy, protože vás bude dost štvát, jak je s ní vaše taška těžká a budete tomu chtít ulehčit.

9. NEMÍT DOMA SLADKOSTI A JINÉ SHITY

Mým absolutně největším pokušením je oddělení jogurtů ve zdejších supermarketech. Většinu regálů totiž nezabírají jogurty ale flany, natillas, pudinky, čokoládové krémy, tiramissu a podobné mňamky, které se tím víc vyplatí v čím jsou větším balení a já vždycky jdu, jedno balení po šesti si koupím a během dnou dnů ho do sebe celé splácám. Teda to bylo dřív, teď se tomu oddělení radši vyhýbám nebo tam jen rychle vtrhnu, popadnu balení bílého jogurtu a pádím zase pryč. Takže pokud i vy poctivě nakupujete sladkosti, brambůrky a tak podobně s tím, že to bude třeba jen občas nebo za odměnu nebo pro případ nouze, tak vězte, že to nebude fungovat. Když je to doma, tak se to sní.

10. ČAJ ČAJ ČAJ

Spousty a spousty všelijakých druhů čajů i nečajů (rooibos) mě zachraňují od toho, abych do sebe po hektolitrech nelila fantu a jiné tekuté dobroty, navíc mi jedou o dost víc než obyčejná voda, takže je pro mě lehčí dodržovat pitný režim.

A co vy, máte nějaké tipy?

Mějte se moc krásně a zatím čao!

Zdravím!

Už v TOMTO článku jsem vám nastínila, že bych ráda věnovala zvláštní prostor své nové lásce- Body Pumpu. Při příležitosti příchodu nové choreografie 97 (vysvětlím níže) je myslím teď ten pravý čas. Cvičím jej sice teprve asi tak dva měsíce, ale snad už jsem si na něj mohla udělat názor a tenhle názor potřebuju sdělit světu, protože když jste zamilovaní, potřebujete, aby to všichni věděli. Navíc jsem nenašla na žádném blogu o Body Pumpu zmínku a myslím, že je to škoda (pokud znáte nějakou bodypumperku, tak mi o ní prosím řekněte).

O tom, jak jsem k Body Pumpu přišla

Ve fitku máme opravdu velké množství aktivit, ze kterých si můžeme vybrat a protože ráda zkouším nové věci, před Vánoci jsem se rozhodla jít právě na hodinu Body Pumpu. Přišla jsem tam chvíli před začátkem, uviděla jsem to množství lidí, jak si skládají na svá místa stupínky, činky, závaží a další mě neznámý materiál s výrazy znalců, kteří už se tomu věnují nějakou dobu a očividně ví, co mají dělat... a tak jsem zdrhla. Prostě jsem se vyděsila. O měsíc později jsem šla na Gap, kde jsme byli nuceni pracovat s tím samým náčiním a já zjistila, že to vlastně není tak strašné. Den na to jsem si teda opět zamluvila Bod Pump, přišla tam o deset minut dřív, abych mohla od ostatních odkoukat, co si mám nabrat, vesele si na svou tyč hodila deset kilo závaží a myslela si, jací jsou ostatní slaboši. Po první písničce jsem pochopila proč tam měla většina ženských tři kilíčka na každé straně. Nikdo se mě tenkrát nezeptal, jestli jsem tam poprvé, prostě jsem byla hozena do vody a očekávalo se, že budu vědět, jak plavat. A světe div se, i přesto, že jsem tu první hodinu umírala, vlastně jsem si to opravdu užila. A po dvou dnech jsem šla znova.

Moje rada proto zní, poprvé si nandejte spíš méně, ať pak netrpíte a hlavně, řekněte trenérovi, že jste noví.

A co ten Body Pump vlastně je?

Jde o hodinu intenzivního cvičení při kterém převážně používáte nakládací činku (s lehčí zátěží na rozehřátí, nejtěžší na dřepy a pak zas lehčí na ostatní cviky) a posilujete velké svalové skupiny při pohybech jako právě zmiňované dřepy, kliky, dead lifts (nemám tušení, jak se to překládá) a podobně. Protože jde o posilování s nižší zátěží ovšem vysokým počtem opakování a důrazem na střídání dynamiky, považuje se Body Pump za míšence kardia a posilování, neměli byste nabírat svalovou hmotu, ale spíše tvarovat a spalovat. Cvičí se na playlist jednotně daný pro všechny země a všechny fitka, mění se každé tři měsíce a ten poslední najdete ZDE. Teď cvičíme edici 96, ale 97 už se nevyhnutelně blíží a já se nemůžu dočkat. ZDE se můžete případně podívat na krátkou ukázku toho, jak hodina vypadá.

Proč miluju Body Pump

1) nemusíte se přitom snažit vypadat sexy nebo vůbec pěkně (na rozdíl třeba od zumby a ostatních "tanečních" cvičení). Při zumbě na vás řvou "a teď zakroutíme zadečkem, sexy, holky!" a já si říkám, do háje, nejsem sexy, já to vím, ty to víš, tak proč se o to snažit. Při body pumpu řvou jen "vydrž, vydrž!" a já držím.

2) můžete si hodně přizpůsobit náročnost podle toho, kolik kilo si naložíte.

3) už po prvních deseti minutách pod sebou budete mít menší Bajkal potu. To je sice trochu nechutný, ale alespoň víte, že to funguje.

4) hudba je dost hlasitá na to, aby vás nikdo neslyšel nadávat. Nebo zpívat. Dřív jsem nadávala, teď už si zpívám.

5) fakt je to účinné. Vidím, že některé části těla se mi už trošku zpevnily a hlavně zvládám uzvednout čím dál větší váhu a to mě těší, protože chci být přece silné děvče.

6) připadáte si cool, že zvednete něco tak nebezpečně vypadajícího jako činku s naloženými deseti kily (a víc).

7) nedělá se ve dvojicích. Možná mám tuhle fóbii ze cvičení ve dvojici jen já, ale nebezpečně mi to připomíná hodiny tělocviku a ty jsem nenáviděla.

8) je to pod ochrannou známkou, takže v Brně budete cvičit tu samou choreografii na ty samý písničky jako já tady v Granadě.

9) proto taky tolik nezáleží na trenérech, protože je prostě předem daný, co se musí dělat.

10) i tak, na bodypumpu jsou stejně nejhezčí trenéři. A nejvtipnější. A prostě aach. (už jsme s kamarádkou založili menší fanklub).

Kolik si naložit?

Jak už jsem psala, na první hodině jsem si naložila na všechny písničky 10 kilo, ale to nebylo úplně moudré, takže na další už jsem měla 7 na rozehřátí, prsa a záda, 10 na dřepy, 4 na bicepsy a po jednom kilu na každou ruku na ramena (ramena jsou pro mě smrt). Teď mám 7 na rozehřátí, 10 na prsa a záda, 12 na dřepy, 6 na bicepsy a kilo a čtvrt na každou ruku na ramena. Již milionkrát zmiňovaná kamarádka používá ale zhruba poloviční váhu (je drobounká) a vše se jí rýsuje líp než mě, takže je to opravdu na každém.

A jaký sport máte rádi vy? :)

"Od nového roku začnu cvičit", ať zvednou ruku ti, kdo si tohle ještě nikdy neřekli. Pokud teď máte ruku nahoře, tak jste mí hrdinové, obdivuju vás a teď na vás házím imaginární pohled plný uznání. Představte si to. No a přesně ten samej pohled házím i na všechny, co si tuhle větu řekli. A pak ji dodrželi. Protože mně se to ještě nikdy nepovedlo. Ale pár změn k lepšímu se mi během 2015 podařilo zavést a v novém roce v nich chci samozřejmě pokračovat. A nejen to, chci je rozšířit.

Vždycky jsem byla naprostý antisportovec a navíc milovník sladkostí a nezdravého jídla (jak můžou být ty hranolky z mekáče tak dobré?). Zásadní obrat v jídle přišel s vegetariánstvím, které se ovšem se mnou jaksi rozhodlo nepřestěhovat do Španělska a zůstat si pěkně tady ve své vlasti. Na mou obranu, už jsem ale zjistila, kde se dá ve školní jídelně vegetariánské jídlo objednat a přecházím na něj zpět. No a co se pohybu týče, udělala jsem jedno z nejlepších rozhodnutí svého života a zaplatila si členství ve fitku. A pravidelně tam tak ob den chodím. Začínám většinou hodinou na strojích a pak zajdu na zumbu, body combat (něco jako box, ale bojujete jen se vzduchem), gap (cvičení hlavně na nohy, po kterém se dva dny nemůžu hýbat), pilates, core (cvičení na břicho), spining, plavání, body pump (který si zaslouží vlastní článek, protože jsem se do něj zamilovala) nebo další věci (jednou jsem se omylem ocitla na hodině twerkingu a bylo mi blbý odejít). A fakt nevím, co se stalo, ale ono mě to baví! Fitko se stalo jedním z mých nejoblíbenějších míst, už třeba proto, že tam ze sebe nejlíp vybiju všechnu negativní energii a domů se vracím s úsměvem na rtech. Zjišťuju, že na ty nápisy "tohle je nejlepší část tvého dne" na zdech posilovny už se nedívám s posměchem a opravdu se tam vracím ráda aniž bych se musela do něčeho nutit.

I pokud ale nemáte peníze na fitko nebo tam prostě jen chodit nechcete, spousta věcí se dá dělat i doma nebo venku. TADY mám seznam svých oblíbených videí na cvičení a taky nějaké recepty a What I ate in a day (ale pozor, občas se mi v té složce objevují i ne tak úplně zdravé recepty, ale to vám myslím u slova cheesecake dojde). A pak starej dobrej běh nebo i jen chůze, jízda na kole, brusle, hry s přáteli, v létě plavání, v zimě lyže... Pravdou ovšem je, že když vás někdo sleduje (a bylo na to téma uděláno spousta pokusů, musela jsem se o nich učit do sociologie), tak se víc snažíte a podáváte lepší výkony a ne, Jillian, která vás peskuje z počítače ten samý efekt nemá. Možná mít kamaráda na cvičení. Bacha ale aby to nebyl spíš ten, který vás stáhne sebou a po deseti minutách si půjdete spolu místo cvičení na zmrzku.

Ve fitku jsem se naučila ještě pár věcí. Potkávám tam různé druhy lidí, vypracované kluky, holky s dokonalým zadkem, ale taky bábinky, pány ve věku mého dědy nebo jednu slepou slečnu, kterou tam potkávám téměř pokaždé. A tomu říkám výhra silného ducha, když si o vás svět myslí, že byste měli sedět doma a litovat se a vy místo toho vyrazíte na zumbu nebo chytíte do rukou pár činek. To jsou lidé, kteří se asi opravdu museli přemlouvat, aby začali cvičit.

Teď na vás mám ale jednu zásadní prosbu. Nedělejte to pro kluky a aby na vás letěli, těm je celulitida stejně jedno (a pokud ne, tak ať jsou do háje). Nedělejte to pro závistivé pohledy holek, protože tohle není soutěž, nic nevyhrajete a nebylo by vůbec pěknější, kdybychom se na sebe spíš usmívali? Nedělejte to pro ostatní lidi, ti vám můžou být fuk. Dělejte to pro sebe a abyste byly silné, šťastné a cítily se ve svém těle dobře. A pokud vám vše vyhovuje tak, jak to je, nenechte se zblbnout internetem, televizí ani spolužačkama a buďte své, protože tak je to správně.

Hlavně žádný stresy, óká?