MANA mi vždycky připadalo jako něco z budoucnosti, něco šíleného, co si normální člověk nekoupí. Něco, co přece nemůže fungovat. Jak tě to může zasytit? Vždyť je to tekutý. A nechutná to naprosto odporně?

Nikdy by mě tedy nenapadlo, že ze mě bude jednou takový fanoušek. Až do tohohle léta.

Na jednom vegan pikniku na Manu najednou přišla řeč a mě překvapilo, kolik lidí ji už zkoušelo a hlavně, kolik jich Manu "jedlo" pravidelně a ještě si troufali tvrdit, že jim opravdu chutná.

To mě ale stále nepřesvědčilo, abych si hned balení objednala. Až jsem jednou šla do kina, nikde poblíž žádná vegan restaurace a tak jsem si skočila do obchodu, že tam snad něco seženu. A stála tam, Mana, v tom jednorázovém 400kcal předraženém balení. Přišlo mi to jako ideální moment ji vyzkoušet a tak jsem si ji koupila.

Chutnala odporně, ale ne tak odporně, abych ji nedopila. A světe div se, už jsem neměla hlad.

Podobný scénář se během léta opakoval ještě dvakrát, až jsem si řekla, že možná přece jen pro mě bude lepší si objednat ten prášek a míchat si ji doma sama.

Balení prášku na domácí míchání má hned dvě výhody: jedna porce je dvakrát levnější než v jednorázovém balení (méně než 40 kč), a chuť je zhruba o milion procent lepší. Tím chci říct, že mi dokonce chutná. Jen tak, samotná, ani si ji nemusím sladit, kořenit, mixovat s ovocem, nic. Když si ji připravím, vyloženě se na ni těším.

To jsem nečekala.

Samozřejmě, normálnímu jídlo dávám pořád přednost, ale Mana je neuvěřitelně užitečná v případech jako například:

- když nemám zrovna nakoupeno, je neděle a obchody mají zavřeno (ať žije Španělsko)

- když se mi nechce připravovat jídlo na cesty

- když se vrátím z fitka a mám hlad, že bych sežrala vola

- když mám vyučování do desíti večer

Takže pokud se v podobných situacích někdy nacházíte i vy, Manu bych vám rozhodně doporučila.

(Tento pčlánek není sponzorovaný. Kéž by.)

Už jste někdy Manu zkoušeli? Chtěli byste zkusit?