Když jsem před půl rokem jela do Barcelony, sešla jsem se tam s jednou slečnou. Mezi všemi těmi tématy, které jsme stihly za celý den probrat, mi uvízlo v hlavě jedno jméno: Jordan Peterson. Peterson je známý hlavně ze dvou důvodů; tak za prvé je to nepřítel číslo jedna všech feministek, a za druhé je to vyhlášený psycholog, který přednáší na Univerzitě v Torontu.

Tu antifeministickou část jeho osobnosti jsem se rozhodla ignorovat a zaměřila jsem se na jeho práci v oblasti psychologie. Po zhlédnutí pár náhodných videí na youtube jsem se rozhodla, že takhle to dál nepůjde a že se do toho musím ponořit pořádně. Začala jsem tedy u oběda sledovat jeho přednášky (TADY) jednu za druhou a stáhla jsem si jeho nejnovější knihu 12 Rules for life (v češtině zatím nevyšla, ale už se chystá pod názvem 12 pravidel života)

Pokud byste rádi nějaké kratší shrnutí rovnou z Petersonových úst, mrkněte třeba na TOHLE video, kde obsah knihy představuje.

O KNIZE 

Upřímně, 12 Rules for life je asi jedna z nejlepších knížek, co jsem kdy četla. Jde sice o takzvanou sebe-rozvojovou knihu, je ale velmi pragmatická. Nenajdete v ní žádné "prostě na to nemysli, prostě buď happy, všechno je fajn a sluníčkový, musíš jen odpoutat svou mysl, nechat proudit energii, bla bla bla". Peterson vám řekne, že svět je příšerný místo, svoboda se přeceňuje, lidi jsou zlí a navíc hloupí- vy jste zlí a navíc hloupí. Na druhou stranu, i tak můžeme udělat pár věcí pro to, aby svět nebyl tak příšerný místo a abychom my nebyli tak příšerní lidé. A to není špatné.

Další důvod, proč se mi kniha tolik líbila, je že všechno vysvětluje logicky, svá doporučení zakládá na biologických výzkumech a pokusech a pro snadnější chápání svá vysvětlení často prolíná s pohádkami nebo popkulturou.

Překvapivě mi ani nevadily docela časté odkazy na Bibli a křesťanskou kulturu obecně. Jakožto ateistu, z ateistické rodiny, který zná něco málo z křesťanství tak maximálně z televize, pro mě bylo zajímavé si číst o biblických příbězích a hlavně o jejich aplikaci do reálného života, co symbolizuje každý detail z těchto příběhů a jaké ponaučení si z nich vzít.

Celé je to navíc psané překvapivě lehkou angličtinou. Chápejte, já mám tak B2 a nemusela jsem mít neustále po ruce slovník, abych chápala, o čem je řeč.

I pokud se ale do četby knížky pouštět nechcete, ráda bych se s vámi podělila o menší shrnutí Petersonových dvanácti pravidel pro život, abyste z dnešního článku taky něco měli. Původně jsem je sem chtěla dát všechny naráz, ale když jsem si všimla, že mi ve wordu každé pravidlo zabírá tři stránky, rozhodla jsem se je sem naházet postupně.

12 PRAVIDEL PRO ŽIVOT

Moderní relativismus propaguje radikální toleranci a tvrdí, že nemůžeme nic a nikoho soudit, protože nelze s jistotou rozlišit dobro od zla. Ale na některých činech zkrátka nelze nalézt nic dobrého a nic ctnostného.

Pravidla jsou dobrá, dávají životu řád. Bez pravidel se stáváme otroky našich vášní a na tom není nic osvobozujícího. Řád znamená, že lidé kolem vás se chovají podle dobře stanovených a snadno pochopitelných společenských norem, jejich akce se dají předvídat a to nám dává pocit bezpečí. Chaos naopak představuje jakoukoli situaci, kdy se stane něco nepředvídatelného, kdy váš život už není pod vaší kontrolou, když vás zradí milovaný člověk, když vás vyhodí z práce, když náhle onemocníte. Chaosu se dá ale čelit skrze rozvoj každého jednotlivce a jeho vůli konat dobro.

Pravidlo 1: Stůj rovně s hlavou vztyčenou

Chudí a vystresovaní vždy umírají první a ve větším počtu. Jsou také mnohem náchylnější k neinfekčním chorobám, jako je rakovina, cukrovka a srdeční onemocnění.

Humr s vysokou hladinou serotoninu a nízkými hladinami oktopaminu je namyšlený, a mnohem méně pravděpodobně se vzdá, je-li vyzván na souboj. Vysoký serotonin a nízký oktopamin charakterizují vítěze, zatímco opačná neurochemická konfigurace, vysoký poměr oktopaminu k serotoninu, vytváří zanedbaný, skrčený a skleslý druh humra, který se pravděpodobně vypaří při prvním náznaku potíží.

To znamená: humr, který předtím vyhrál v boji má větší pravděpodobnost vyhrát i v boji následujícím, protože je sebevědomý a věří si, zatímco humr, který předtím prohrál, z dalšího boje raději uteče a pak se bude cítit ještě víc jako naprostý budižkničemu a s ještě větší pravděpodobností už se k žádnému konfliktu ani nepřiblíží. Nikdy z něj nebude vítěz.

Jde o perfektní znázornění rčení "Každému, kdo má, bude dáno a přidáno; kdo nemá, tomu bude odňato i to, co má." (Matouš 25:29).

Dominantní samec se svým vzpřímeným a sebevědomým postojem nejen získá nejvyšší hodnost a nejsnadnější přístup k nejlepším loveckým areálům, nýbrž také všechny samičky.

My, jako živé bytosti, žijeme v dominanční hierarchii už spoustu spoustu let. Prali jsme se o dobrou pozici ještě před tím, než jsme měli kůži, ruce, plíce nebo kosti. Dominantní hierarchie jsou starší než stromy.

Část našeho mozku, která sleduje naši pozici v hierarchii dominance, je proto výjimečně stará a zásadní. Je to řídící systém, který reguluje naše vnímání, hodnoty, emoce, myšlenky a činy. Mocně ovlivňuje všechny aspekty našeho Bytí, vědomé a nevědomé. Proto, když jsme poraženi, chováme se velmi podobně jako humři, kteří prohráli v boji.

Nesprávné spací a stravovací návyky můžou ovlivňovat funkci této části mozku. Tělo s různými částmi potřebuje fungovat jako dobře nacvičený orchestr. Každý systém musí hrát svou roli správně a ve správný čas, nebo se ponoříme do hluku a chaosu. Proto je rutina tak důležitá. Činnosti, které opakujeme každý den, musí být automatizovány. Musí být přeměněny na stabilní a spolehlivé návyky, které ztrácejí složitost a stávají se jednoduchými a předvídatelnými.

Vstávat každý den ve stejnou hodinu je první zvyk, který je třeba zavést. Nezáleží na tom, jestli jdete spát každý večer ve stejnou dobu, ale probuzení ve stejnou hodinu je nutností. Druhý nejdůležitější zvyk je snídaně. U mnoha Petersonových pacientů se podařilo omezit problémy s úzkostí už jen díky pravidelnému spánkovému režimu a snídaním.

Důležité také je nedostat se do začarovaného kruhu. Ta například depresivní lidé se mohou cítit zbytečně a žalostně. To znemožňuje kontakt s přáteli a rodinou. Tohle vzdálení od blízkých je z nich činí ještě osamělejšími a izolovanějšími a je pravděpodobnější, že se budou cítit ještě zbytečněji a žalostněji. A pak se stáhnou ještě víc do sebe. Tímto způsobem se deprese čím dál víc zesiluje.

Lidé, stejně jako humři, se navzájem posuzují podle postoje. Pokud se chováte a tváříte jako poražení, lidé vás tak budou vnímat. Pokud se narovnáte, lidé s vámi začnou zacházet jinak.

Postavit se rovně a s hlavou vztyčenou znamená přijmout odpovědnost za svůj život, rozhodnout se vystoupit z tohoto začarovaného kruhu, udělat první krok k přeměně chaosu na řád.

Takže dávejte pozor na své držení těla, narovnejte se, říkejte, co si myslíte. Snažte se protlačit svoje zájmy jako byste na to měli právo. Minimálně stejné právo jako všichni ostatní. Povzbuďte proudění serotoninu, chovejte se jako vítězové a bude pro vás snazší se jimi opravdu stát.