V rámci šetření jsem se o velikonočních prázdninách rozhodla nikam nejezdit, zůstat doma a učit se. No a pak se mě pan Doko zeptal, zdali-bych nechtěla jet k němu domů do Katalánska, a bylo rozhodnuto. S ještě rozbolavělou hlavou z rozlučky Modelu EU jsem hodila svých pár švestek do příručního zavazadla a vydala se na cestu. O Katalánsku jako takovém určitě napíšu ještě nějaký ten článek, dnes se ale zaměřím na svůj jednodenní výlet do Barcelony a různé myšlenky a postřehy, které mi přinesl.
S Kristinkou jsem se seznámila jednoho večera v Granadě, kdy se mě vehementně (a koneckonců také úspěšně) snažila dát dohromady s fotografem diskotéky, na které jsme se zrovna ocitly. Po tomhle jediném večeru jsem stihla usoudit, že jde o skvělou osobu a že ji tudíž musím ještě někdy vidět. No a protože už nějakou dobu žije v Barceloně, rozhodla jsem se spojit příjemné s ještě příjemnějším a jeden den ji navštívit.
Zašly jsme si na brunch, ukázala mi římské sloupy, o kterých jsem neměla ani ponětí (a to už jsem byla v Barceloně čtyřikrát), propašovala mě do divadelní akademie, zašly jsme si na veggie burger a den zakončili na Bunkers del Carmel, o kterých se rozpovídám jindy.
Tenhle den a vlastně celý výlet do Katalánska mě donutil se zamyslet nad tím, jak si i lidé s velmi rozdílnými názory a zkušenostmi mohou výborně rozumnět. Díky Kristínce a taky panu Doko jsem si všimla, jak prospěšné může být trávit čas s lidmi, kteří vám automaticky nekývnou na všechno, co řeknete. Takoví lidé vás dostanou z komfortní zóny, pomohou vám podívat se za vlastní obzory a naučit se spoustu nových věcí. A to se myslím velmi cení.
Při procházení fotek jsem si pak uvědomila další zajímavý fakt, tedy že jsem se konečně naučila nevnímat svoje tělo jako nepřítele. Konečně jsem se smířila s tím, že jsem zkrátka kus ženské, že jsem vysoká a že mám svoje křivky. Že rty jak Kylie Jenner hold nikdy mít nebudu a že když se směju, mohli by si mě plést se Zemanem. Jsou to fakta, bojovat se s nimi nedá, tak nezbývá než naučit se s tím žít a cenit si toho, co máme.
Mimochodem to tričko je můj nejnovější sekáčovej úlovek a jsem zamilovaná. Nejdřív jsem nevěděla, jestli si ho koupit a teď bych ho nejradši nesundala.
A jak jste strávili Velikonove vy?
Mějte se moc krásně,
PA!
A pokud jste ještě neviděli Vicky Cristina Barcelona Woodyho Allena, běžte to šupem napravit.
Jak vidím ty nádherný fotky, tak se budu muset do Barcelony vydat znovu, protože už tenkrát jsem se jí nemohla nabažit,a co teprve když jí takhle vidím a čtu o ní. :)
OdpovědětVymazat