"Na Tinderu jsou jen samí podivíni, " pokusila se mi vysvětlit kamarádka, přičemž mě utvrdila v tom, že se možná nejedná pouze o pofidérní aplikaci pro zoufalce, je-li tam i ona. A protože jsem před časem ukončila další vztah, přišlo mi, že je ideální chvíle na nějaké to experimentování, prozkoumání trhu a hlavně trochu srandy.

Pod heslem Nes*r tam kde jíš jsem si nechtěla už nic začínat s nikým, koho bych pak musela pravidělně potkávat... no a tak jsem si stáhla Tinder. A cítila jsem se při tom trochu divně, to přiznávám. Inspirována Tinder týdnem lásky Poslední panny jsem si ale říkala, že když už nic, alespoň budu mít o čem vyprávět tady na blogu.

Byl to pátek večer, zrovna jsme se s kamarádkou vrátily z anarchistického divadla (jedno představení znázorňovalo pouze masturbující ženu, které následně vyroste penis na palci u nohou, ona se na něj naštve a nakrmí jím své mladé... ještě stále jsem mírně traumatizovaná). Už jsem byla unavená, nechtělo se mi nic dělat, ale zbývala mi necelá hodinka do večerky (kterou si jako dospělé děvče udávám sama, ano) a přišlo mi to jako ideální chvíle pro stažení aplikace na randění.

Komplikace přišly rychle. Zjistila jsem totiž, že moje nejlepší fotky jsou ty, na kterých mi nejde vidět obličej, a taky, že tři roky staré fotky už použít nemůžu protože, jakkoli mě to samotnou vyšokovalo, jsem se přece jen dosti změnila. Vyžadovalo to velké úsilí, ale nakonec jsem něco vyhrabala a šup na to.

A co do bia? Co o sobě napíšu? Co vlastně chci? Lépe řečeno, jak napíšu, co chci, aniž bych vypadala blbě? Protože jsem tedy měla tolik problémů s tím definovat, co chci, rozhodla jsem se radši napsat co nechci. "Nechci nic vážného" hlásal tedy můj nově stvořený profil.

Vyčerpána vší námahou jsem se rozhodla jít spát a nechat průzkum trhu na ráno.

Když jsem se vzbudila a aplikace mi hrdě hlásala, že mi přišlo přes pět set lajků, došlo mi, že být blondýnou v jižním Španěslku asi nakonec přece jen bude docela sranda. A taky mě poněkud znepokojilo, že je v tomhle městě tolik kluků, kteří radši hodí fotky na net než aby pozvali holku v baru na skleničku. Ale nu což, já udělala to samé, takže nemám právo nikoho soudit.

A tak jsem se do toho pustila, rozhodnuta neposunout do prava nikoho bez pekáče buchet a obličeje Enriqueho Iglesiase. O pár minut později už mi došlo, že kluci, kteří v biu cituí Freuda a tvrdí, že podle maminky nejsou až tak škaredí, mi přišli o dost víc sexy než všichni namakanci, který jsem hodila do leva. Výhodu u mě měli také všichni cizinci, Katalánci a Galicijci, protože se jedná o nejvíc hipsta oblasti Španělska a to mě docela bere.

Chvilku jsem také vážně zvažovala poslat do prava kluka, kterej měl místo profilové fotky obrázek tygra a nick nejkrásnějšíkluknasvětě. Nakonec jsem ale nesesbírala dostatek odvahy.

Stejně tak jsem si nebyla jistá, jestli se mám považovat za pedofila, když se mi líbil kluk, kterýmu bylo teprve 18. Raději jsem si pak v nastavení změnila věkové rozhraní, abych už nikdy nemusela podobnému dilematu čelit.

Když už jsem měla vytvořených pár matchů, začali jsme si s některými psát.

U některých kluků mi došlo rychle, že z toho nic nebude. Kupříkladu po následujících dvou konverzacích jsem v tom měla docela jasno:

já: Promiň, že píšu tak pomalu, ale autocorrect mi všechno přepisuje na češtinu.

kluk: Ah, jsi z Československa?

já: Ne, z Ruska, ale můj mobil má rád češtinu.

kluk: Aha, to je zvláštní.

kluk (první věc, co mi napsal): Dneska se uvidíme.

já: Ne.

kluk: Ozvi se mi dnes v noci.

já: *ignor*

kluk (v noci): Eee

kluk (o pár hodin později): Eeee

Jiné konverzace zase sice nebyly ničím avantgardní, ale taky mě nudily k smrti.

No a pak tam byl on, mého srdce šampión. Nejpěknější kluk, kterýho jsem na Tinderu viděla, a navíc hudebník. Nejvíc sexy na něm ovšem bylo, že chápal mou ironii a občas dokonce sám přihodil nějaký ten vtípek. Bylo to všechno příliš dokonalé, aby to byla pravda. Určitě měří tak sto šede, běželo mi hlavou.

"Hele a kolik vlastně měříš? Jen tak pro zajímaost..."

"184"

Bingo.

A tak jsem se rozhodla porušit jednu z nepsaných zásad Tinderu a pozvat ho ven hned první den našeho dopisování. Nemám ráda small talk přes mobil, tak nač ztrácet čas. Hned vzápětí jsem porušila i další z těchto nepsaných pravidel a navrhla se sejít v osm večer, tedy až po setmění. Pokud tahle schůzka bude kompletní fiasko, chci mít alespoň možnost do sebe nalít lahev piva a nevypadat jako alkoholik.

Cestou na smluvené místo se mi hlavou honilo ledacos, dalo by se to ale shrnout jedinou větou: "Tohle bude ale parádní průser".

Přišel pozdě. Alespoň měl tu slušnost se omluvit. A v reálu byl minimálně stejně tak kjut jako na fotkách, takže jsem mu byla ochotna odpustit. Sedli jsme si do nejbližšího baru na tapas. Venku mrzlo ale z nějakého důvodu nám přišlo jako dobrý nápad sednout si na zahrádku. Kluk pil rychleji než já, tím v mých očích jasně stoupnul, protože to ve zdejších končinách není nic běžného. Padlo první pivo, padlo druhé pivo. To mohla být příležitost, abych se vypařila. Ale nechtělo se mi.

Změnili jsme lokál, objednali si cuba libre a mr. Doko se ptá, jestli mám ráda šipky. V životě jsem je nehrála, takže těžko říct. I přes lehké obavy z toho, že se mi určitě podaří při hře někoho zmrzačit, jsem nakonec ale souhlasila si jednu partičku zahrát. Nejen že jsem rozdrtila jeho, navíc jsem i trhla místní rekord. Asi přirozenej talent.

A co teď? Mně se nechce jít domů, mr. Doko taky nevypadá, že by se chtěl co nejrychleji rozloučit a nenápadně zmiňuje, že "má doma whiskey". Ze zkušenosti vím, že tato věta je vždy zárukou dobré zábavy. Moje nejoblíbenější část tohoto plánu ovšem spočívala v tom, že už nebudu muset utrácet žádné další peníze (a to se mojí peněžence líbilo).

A tak jsme seděli u něj na gauči, pili whiskey a povídali si. A povídali jsme si tak dlouho, že jsem najednou koukala na hodinky a nemohla uvěřit svým očím. Devět hodin. Už si spolu povídáme devět hodin. No a ještě než se nahnul, aby mě políbil, jsem věděla, že jsem z toho kluka úplně hotová.

Tinder jsem si deaktivovala, už ho nepotřebuju.