Nevěděla jsem, jestli tento článek vůbec napsat nebo zveřejnit, ale vzhledem ke všemu, co se mi objevilo na instagramu, twitteru a jiných sociálních sítích, jsem nakonec přece jen měla potřebu se vyjádřit.

Pokud čekáte, že vám napíšu, že s MDŽ nesouhlasím, protože si myslím, že by muži měli mít taky den (nebo nějakou podobnou hovadinu), radši běžte jinam, MDM je totiž 364 dní v roce.

Jako feministka samozřejmě potřebu podobného dne nepopírám, je tady ale pár věcí, které se dle mého lehce zvrhly.

Tak například, jedná se o mezinárodní den pracující ženy. To znamená, že nemáte oslavovat ženu jakožto křehkou květinku plodící potomky, nýbrž jako někoho, kdo je silný, samostatný a zvládne pracovat stejně tvrdě jako muž. A tím pádem má pak taky nárok na stejné ohodnocení a stejnou dávku respektu. Tady nejde o to, aby muži dali k osmému březnu ženám květiny a bonboniéry a pak se k nim chovali stejně jako vždycky (pokud vždycky neznamená se stejnou úctou jako k mužskému pohlaví). Tenhle den by měl sloužit jako zviditelnění, jako symbol, který nám připomene, že stejných práv, zacházení a respektu jsme ještě nedocílili ani náhodou.

V Česku je obecně všem tento svátek docela jedno (ona je tam taky ta situace o něco lepší než třeba tady na jihu- k něčemu ten komunismus přece jen posloužil), Španělsko se ale přidalo mezi země, které dnes vyhlásily generální stávku žen a do ulic vyšlo přes pět milionů protestantů.

Na tom by obecně nebylo nic moc špatného. Celá tahle akce se ovšem topí ve velké dávce pokrytectví. Na manifestaci je právě teď tolik lidí v oblečení vyrobeném dívkami v Bangladéši za téměř nulový plat; kluků, kteří někdy nazvali své přítelkyně nebo jiné slečny děvkami; holek, které pomlouvají své spolužačky za zády; kluků, kteří sexualizují ženy ve svém okolí a dívek, které se smějí ostatním za neoholené podpaží... mohla bych pokračovat. Tolik lidí se najednou stává feministy- na jediný den v roce. A na tom je něco zatraceně špatně.

Nemluvě o tom, že dle mého existují efektivnější způsoby, jak bojovat za naše práva. Nedokážu si úplně představit, že by si po městě vykračoval sexistický chlap, spatřil feministický protest a najednou mu svitlo. Že by najednou kvůli pár (nejen) ženám změnil názor, chování, mentalitu a přestal být sexistou.

Měli bychom jít do škol, říct dětem, že mohou dělat cokoli jen chtějí nehledě na stereotypy. Vysvětlit chlapcům, že tahat dívky za copy není projevem náklonosti a dívkám, že si nemusí vždy nechat vše líbit. Nevyžadovat od dívek, aby byli poslušné, zatímco kluci můžou dělat "klukoviny" protože "boys will be boys".

Je potřeba domáhat se konkrétních práv (kupříkladu možnosti umělého oplodnění ženy bez souhlasu muže- aneb návrh zákona od paní Marksové následně zamítnut většinou sněmovny), ne jen jakési mlhavé změny mentality. Je potřeba upozornit naše bratry, přítele a kamarády na jejich machistické chování či poznámky a poprosit je, aby je omezili. Musíme si stát za našimi právy. Musíme se mezi námi ženami vzájemně podporovat, ne se vnímat jako sokyně.

Protože jenom tak se nám třeba jednou podaří něco změnit.