Restart a getting shit together (už zase)

Zdravím, mí drazí!
(po velmi dlouhé době se hlásím, tomu se říká úspěch)

Má toho na srdci tolik, že ani nevím čím začít a jestli se to vůbec snažit narvat vše do jednoho článku. Spíš ale asi ne, dnes to bude spíš o vylívání srdéčka a pak se vrhnu na něco konstruktivnějšího. Moleskine mám narvanej nápady, tak snad se třeba i dokopu k tomu je zrealizovat. I tak by to ale dnes možná někomu mohlo pomoci, pokud se nachází ve stejným srabu jako já.


Vánoce byly zvláštní. A první týden nového roku ještě víc. Deprese, má drahá přítelkyně, zase zaklepala na dveře a silnější než kdy dřív. A tak jsem stála v Albertovi před poličkou s džusy, z očí se mi hrnuly slzy a já nemohla přestat myslet na to, že nemám nejmenší tušení, co dělat se svým životem. K tomu na mě přišel stesk po tom všm co jsem opustila, tedy po Česku. Den před Silvestrem jsem se rozhodla, že bych výjimečně mohla zkusit oslavit vstup do nového roku něčím jiným než povinnou četbou a napsala jsem kamarádce, kterou už jsem půl roku neviděla. Nakonec jsem strávila Silvestra na chatě s pár přáteli a hlavně hordou naprostých neznámých, kteří mě ale mezi sebe v pohodě přijali. Hráli jsme karty proti lidskosti (v češtině!) a já si uvědomila, jak skvělý je moct se s lidma bavit ve svém rodném jazyce, jak skvělý je povídat si s lidmi, kteří vědí, kdo je božský Kája a se kterýma můžete trousit vtípky o Zemanovi.

Nechtělo se mi zpátky, fakt ne. V hlavě se mi začal rodit plán o tom, jak se ještě zapíšu na Erasmus do Česka a naprosto jsem se k němu upnula.

Sedmého ledna jsem s nechutí nasedala do letadla a loučila se se svou domovinou. Díky velmi ochotné slečně a jejímu ještě ochotnějšímu příteli se mi dokonce podařilo dostat domů ještě tutéž noc (autobusy k nám do města už nejezdily a tak jsem se musela vtěrknout k někomu do auta) a cestou si pokecat s fajn lidma. Postupně ze mě nechuť opadávala a když o den později přijeli i spolubydlící, zmizela úplně. Česko je skvělý, ale hádám, že když máte skvělé přátele, domov může být téměř kdekoli.


(jak na to tak koukám, bude mi trvat pěkně dlouho, než se dostanu k jádru pudla)

Pak taky začalo zkouškový a to má jednu zásadní výhodu. Tedy že jsem sice nervní a vystresovaná... ale nejsem nešťastná. Což je v porovnání se stavy, kterými jsem procházela předchozí dva měsíce naprostý nebe.

Zkouškový už skončilo- a to dosti úspěšně, řekla bych. No a protože nám změnili školní kaledndář, znamená to, že mám teď dva týdny volna. Takže si konečně odpočinu. Na druhou stranu se ale bojím, že pokud budu mít příliš mnoho času na přemýšlení, vrátím se tam, kde jsem byla o Vánocích- ne do Česka, nýbrž do temnoty existenciální krize.

A tak jsem se rozhodla spojit příjemné (nebo spíš ne nepříjemné) s užitečným, tyhle dva týdny být extrémně produktivní a sesbírat svůj shit together.

(ano, tady se dostáváme k jádru pudla)

Takže jsem vzala Moleskine a vypsala dlouhý seznam všeho, co chci zařídit, zvládnout, změnit... Už jsem s tím začala a myslím, že je to nejen dobrý způsob, jak zaměstnat svou mysl, ale taky jak vkročit do nového semestru s čistým štítem a novou energií.

Naprosto zásadní bod je velký úklid, protože jsem na něj poslední dva měsíce dost kašlala. Takže vytřít, utřít prach, konečně vyžehlit (na studentském bytě zjistíte, že devadesát procent vašeho oblečení žehlit nepotřebuje a pak se vám tam těch pár košil bude válet půl roku, než se donutíte konečně vzít do ruky žehličku), vyleštit zrcadla, vyházet poznámky z prváku (protože jakkoli je mi to líto, dost určitě už je k ničemu nevyužiju), darovat oblečení, které jsem dlouho nenosila... Kromě svých věcí ale bohužel musím dělat pořádek i mezi lidmi, kteří mě obklupují, ačkoli mě to bolí a nerada komukoli ubližuju.

Taky bych si chtěla najít práci. Nedělám si sice velké naděje, protože je větší pravděpodobnost, že uvidím jednorožce v českých lesích než se se objeví volné pracovní místo v jižním Španělsku, ale asi ráda sním. A za pokus dám jen pár hodin pobíhání po městě a kousek své důstojnosti.

Kromě práce bych si taky měla konečně najít obvodního lékaře (po třech letech, Klári, ty rychlíku), přetáhnout nové písničky na MP3 (protože s dobrou hudbou vypadá svět hned veseleji), udělat ultra bezobalový nákup (neboť už mi nezbývá ani kukuřičná mouka a to je fakt špatný), zorganizovat věci ohledně své smrti na mojesmrt.cz (chápejte, just in case) a taky si najít nějaký nový přátele, protože můj sociální život se v poslední době scvrknul na sledování Operación Triunfo (španělská kombinace Superstar a Big Brothera... mimochodem na netu jsou záznamy všech dílů, pokud někdo umí španělsky a chce se pobavit) se spolubydlícíma. S tím souvisí, že bych se chtěla vrátit k debatám, ptorože jsem nedávno pročítala starý deník a zpětně to vypadá jako fakt sranda (smíšená s lehkou dávkou utrpení, na který ale člověk po čase zapomene).

Přes zkouškové jsem taky dosti přibrala, takže mám teď zadek jak Kardashian, což je skvělý, ale na druhou stranu se k tomu přidalo i pár vedlejších efektů, který tak skvělý nejsou, proto hodlám vypustit duši ve fitku.

A konečně jsem si našla profesora, který povede moji bakalářku. Upřímně, nemohla bych si vybrat líp. Je to veganský a feministický aktivista, který se specializuje na politický vývoj v postkomunistických zemích, takže zbožňuje střední a východní Evropu... a hlavně je s ním fakt sranda. A z tématu Vliv lobby masného průmyslu na politiku životního prostředí byl snad ještě víc nadšený než já, takže už se snad i těším, až se do toho všeho pustím.

A poslední věc může znít stupidně, ale za poslední léta jsem zjistia, že mi za ukončením jakékoli složité etapy mého života pomáhá udělat symbolickou tečku, přesněji řečeno změnit něco na svém těle. A jakkoli zvláštně to zní, vždycky mi to pomůže. Někdy si nechám udělat tetování, někdy zajdu ke kadeřníkovi a tentokrát jsem zvolila právě tu druhou možnost. A myslím, že jsem nikdy nebyla tak spokojená. Konečně mám střih, který se mi líbí i správně udělané ombre. Navíc jsem si nechala udělat spešl zábal a tak hebké už jsem vlasy dlouho neměla.

Nejsem si jistá, jestli z tohohle článku vytáhnu nějaké velké ponaučení, protože už vím, že snažit se radit ohledně překonávání depresí by ode mě mohlo znít dost pokrytecky, zkrátka a jednoduše proto, že jsem se jich ještě sama nezbavila. Můžu ale říct, že být aktivní a pořád něco dělat je docela ověřený recept. A mít svůj shit together je vždycky super, protože pokud má v životě člověk pořádek (ať už v pokoji, mezi přáteli, mezi povinnostmi nebo kdekoli jinde), nebude se tolik cítit jako by se topil.



Share this:

,

CONVERSATION

8 skvělých komentářů:

  1. Skvělý článek! Teď si jdu udělat svůj seznam přání, protože o něčem jako je mojesmrt.cz jsem neměla nejmenší tušení, takže ti děkuji za tip. A věřím, že se ti povede dobře nejen s bakalářkou, ale i ve všem ostatním :)

    OdpovědětVymazat
  2. Je sileny, jak se nekoho zivot muze jevit idealni, ale kazdy z nas nejaky problemy ma... Drzim palce, at se te to pusti a nevraci se. Me to naposled chytlo asi rok a neco nazpet, ale od te doby (tuk tuk ) nic :) :) nechci rikat, ze te chapu nebo vim, jak se citis - protoze to nemuzu posoudit, ale vim, ze byt psychicky v haji je dost nanic a snazit se to nekomu vysvetlit je jeste vic v haji :D bohuzel nemam ani v rukavu zadnou radu, kterou bys neznala, mozna jen, ze kdyz jsem v pohode sepisu si v hlave (ale dalo by se to aplikovat i hezky na papir, at to clovek nezapomene :) ) veci, u kterych proste vim, ze jsou to fakta. Ze neverim v boha, ze mam rada ty a ty, ze oni maji radi me, ze me (v normalnim stavu) spousta veci dela stastnou. A tyhle veci si pamatuju jako fakta - jako bych se je naucila nekde z ucebnice, protoze kdyz na me prijdou ruzny uzkostny pocity, nic z toho tak necitim, neverim tomu - proto to beru tak, ze jsou to fakta, ktere v ten moment tak sice necitim, ale uplne racionalne je vim a to mi brani v tom udelat nejakou blbost. (No ja ti nevim, jestli to co jsem napsala vubec dava smysl.. :D )

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak držím moc palce, aby se ti to nevrátilo a ať jsi furt v pohodě :)
      A to je fajn nápad, akorát že můj problém není ani až tak že by mi přišlo, že můj život je špatný jako spíš že mi samotná existence přijde nesmyslná... zkrátka bych asi potřebovala přeprogramovat mozek :D

      Vymazat
  3. Myslím, že jsi to vyřešila naprosto skvěle. Jestliže cítíš, že by tě volný čas svedl ke špatným myšlenkám a náladám, tak využít ho naopak produktivně je super, věřím, že ze sebe bude mít ve výsledku úžasný pocit a jedině ti to pomůže :)
    Já si svůj shit uklízím momentálně pomalu a postupně, protože mezi prací a aktivitami po práci není tolik prostoru, ale kdybych chtěla, udělám si ho.
    Téma bakalářky zní hodně zajímavě. Není nad to vnést si do povinné práce něco z osobních zájmů, pak se na tom hned pracuje lépe. Držím palce :)

    OdpovědětVymazat

Jsem moc ráda za všechny vaše nápady, připomínky a názory. Jen prosím slušnou formou.