Zdravím!

Možná si ještě vzpomínáte, když jsem psala, že díky této eseji jsem vyhrála relativně velký obnos a že za ten jsem se rozhodla jet s přítelem do Paříže. Stalo se. A už jsem zpátky. Je to zvláštní a snad i smutné, ale spousta úžasných zážitků je teprve před námi, proto neztrácím naději, i když přiznávám, že do práce se mi opravdu nechce a posledních několik dní se mi zdají akorát noční můry na téma "Tisíc a jedna věc, které se můžou podělat".

Teď ale k samotné Paříži. Paříž je krásná, Paříž je romantická, ale když jsem přijela domů, byla jsem šťastná, že se můžu nadechnout, aniž bych na každém rohu cítila moč a nemusela se na chodníku brodit kily odpadků. Mám dojem, že tohle se nikde moc nezmiňuje. Na druhou stranu chci popřít fámy o Francouzích, kteří neumí ani kváknout anglicky a tímto jazykem opovrhují natolik, že si nasadí masku odporu, kdykoli na ně tak promluvíte. My jsme potkali samé ochotné lidi a až na číšníky, kteří nechápali rozdíl mezi "see" a "sea" hodnotím úroveň angličtiny Francouzů velmi dobře.

Den první

- 17 km chůze (díky naší neochotě platit si metro a taky nutnosti cvičit nohy kvůli Svatojakubské cestě)

- růžové víno Brain de Soleil (jako odměna)

Jeli jsme autobusem se Student Agency, takže jsem alespoň cestou shlédla tři filmy a několik dílů TBBT, přijeli jsme kolem druhé odpoledne, ověřili si, že metrem opravdu jezdit nebudem a následně se ubytovali v malém rozkošném pokojíku s vlastní sprchou, kterou jsme neměli zaplacenou, v Hipotel Paris Belleville (jeden z nejlevnějších hotelů v Paříži, takže pokud nemáte moc peněz, běžte tam). A když jsme se trošku zberchali, vyrazili jsme objevovat Paříž, začali jsme s Pompidou a Notre dame. Cestou zpět na hotel jsme se ještě stavili v Carfouru a tím započala naše dlouhá linie palačinek ke snídaním, obědům i večeřím.

Když jsme v Paříži, tak teprve vidíte jak silně událost s Charlie Hebdo město zasáhla.

Carfour byl náš nejlepší kamarád a nakupovali jsme tam snídaně i večeře (většinou palačinky nebo vafle s nutelou)