Zdravím!

Ještě než začnu, tak, drazí Pražáci, dávejte pozor. Zítra se u vás koná akce, která stojí za to. Jedná se o jednodenní verzi našeho úžasného AFO a událost na FB můžete najít ZDE. Moc doporučuju dokument Vlčí hory, je skvělý.

Vím, že je asi otrava bavit se o počasí, ale co to proboha je?! Fotky níže jsou zhruba týden staré, když bylo ještě docela pěkně, svítilo sluníčko a člověk nemusel přemýšlet, jestli na něj zrovna útočí déšť, kroupy nebo sníh. Váže se k tomu ale taková menší storka, která mě opět usvědčila v tom, jak moc dobra je na světě...

Seděli jsme s přítelem na chodbě a velkými okny pozorovali silný déšť, který vypadal, že by se chtěl vzdát svého představení. Neměli jsme deštník. Ani jeden z nás. A tak jsme byli jediní, kdo dobrovolně zůstal ve škole o něco déle, než bylo nutno. Pokud ale máte vedle sebe správné lidi, je jedno, kde jste. A jak jsme tam seděli, procházel náš španělský profesor fyziky a chemie.

"Oscare?"

"Ano?"

"Nemáš náhodou deštník?"

"Ano, mám."

"To máš dobré."

"Mám ale jen jeden."

"Jistě, chápu, jen jsem se zeptala."

"Takže kdy bys mi ho vrátila?"

"Cože?"

"No kdy bys mi ten deštník vrátila?"

"Eeeh, zítra?"

"Dobře, mám ho nahoře v kabinetě u umyvadla, tak si tam kdyžtak zajděte, já stejně bydlím blízko."

Se smíchem jsme se rozběhli směrem k jeho kabinetu, když jsem se ještě naposledy otočila:

"Y Oscar?" "Sí?" "Te amo!"

Ten deštník jsme si stejně nakonec nevzali, déšť trochu ustal a tak jsme uznali, že se snad cestou na tramvaj nerozpustíme navzdory tomu, jak nechutně sladcí jsme. Byl to ale zase jeden z těch okamžiků, kdy jsem si uvědomila, jak jsou lidé hodní. Ne z vypočítavosti. Prostě protože jsou.

K outfitu:

Šaty jsem si koupila z naprostého zoufalství v Zaře dvacet minut před plesem a teď jsem se do nich úplně zamilovala (například proto, že se v nich neustále nebojím, že mi leze zadek a jsou neuvěřitelně pohodlné). Šátek je taky ze Zary a nosím ho teď absolutně pořád, moje dlouho vysnívaná láska byla naplněna. A aby té lásky nebylo málo, konečně jsem sehnala kabelku svého života, tu pro změnu v Pull&Bearu. A proč ji tak miluju? Protože do ní narvu učebnice, sešity, svačinku, velkou flašku s pitím, zrcadlovku, líčení, pouzdro, peněženku.... a pořád je tam ještě místo a ani mi nenaznačuje, že by třeba chtěla rupnout. I'm in love. Jinak bunda je ze Sinsay, svetr a řetízek z Primarku a boty z CCC.

A teď prázdninyyyyyyyyyy!

woooho!

mějte se moc krásně,

PA!