Ahoj!

Tohle je konec mého vyprávění o výletu do Říma. Předchozí části si můžete přečíst ZDE, ZDE, ZDE a ZDE.

Úterý bylo můj poslední den, takže jsme se šli jen na chvilku projít, poslala jsem pohledy, Med mi uvařil poslední oběd a vyrazili jsme na nádraží. Byli jsme tam o půl hodiny dřív, neboť mám potřebu být všude pro jistotu dřív, a najednou jsem si uvědomila, že nemám u sebe lístky. Takže jsme pelášili zpátky k Medovi domů, kde jsem je nechala ležet na stole a pak opět na nádraží. Tolik adrenalinu mi krví už dlouho nepumpovalo. Med by mě sice u sebe nechal až do neděle (když jsem přijela domů, psal, že chtěl, aby mi ten bus ujel :D), než by mi jel další autobus, i tak by to ale znamenalo značnou komplikaci. Nakonec jsme ovšem autobus stihli a všechno bylo ok. Růžové mráčky, duha a štěstí, znáte to, zkrátka adrenalin se klidil z cesty.

Zpáteční jízda byla podobně krušná jako ta první, akorát jsme tentokrát neutlačovala starou křehkou bábinku, nýbrž jsme se vzájemně utlačovali s Italským týpkem, který vypadal, že je taky dost zoufalý z toho, že neví jak má usnout.

A když jsem se vrátila domů, zjistila jsem, že nám nejde elektřina ani neteče voda. To je opravdu něco, co vám udělá po dvaceti hodinách v autobuse radost.

 Med vaří

 originální dekorace stěny, ehm :D

Sbohem postýlko

 Poslední italský oběd už je hotov

A příšerná věc se děje, jen se koukněte, jaké příšerné zlo je nyní pácháno na mé milované fontáně Di Trevi!

Na posilněnou do autobusu

Florencie přes okénko

 Nejvíc cool sestřička

 příroda okolo silnice

Benátky

A pak návrat, no jupí jej.

Sladký domov teda.

Egh.

Ale vy se mějte krásně,

PA!

Stejně se do Říma podívám zase.

Pořád jsem neviděla vše.

A navíc teď už mám ubytování zdarma :D