Nemám nic proti nekuřákům ani kuřákům. Je fakt, že ještě tak tři roky zpátky jsem byla zásadně proti. Pak jsem ale změnila názor. Ano, kdyby se mé mladší já dozvědělo, že jsem začala takhle kouřit a pít, asi by mi chtělo naliskat, ale víte co? Moje mladší já bylo hloupé. Z výše uvedeného článku vypadá, že dřív jsem byla dokonalá, tvořivá a chytrá a moje kouření, pití a párty to všechno zkazilo, můj intelekt zahrabalo do země a teď už se pravděpodobně plazím kanály (protože v takovým stavu už ani nejsem schopná chodit). LOL.

Ironií je, že všechno tohle, řekněme užívání si života, jsem začala praktikovat zhruba ve chvíli, kdy jsem začala nad věcmi daleko více přemýšlet a uvědomila jsem si... že svět je příšerné místo (Ne ne, Svět je vlastně báječné místo k narození, jestli vám nevadí, že štěstí vždycky není tak velký požitek, jestli vám nevadí že si tu a tam šeredně spálíte prsty... Ferlinghetti byl borec, tu básničku si celou můžete přečíst třeba ZDE). Strávila jsem spoustu času, a to mi věřte, pláčem nad absurditou života, nesmyslností bytí a hrůzami světa. A to je pak člověk rád, když si mozek na chvíli ochromí trochou nikotinu či alkoholu. Nepopírám, že ten tlak někdo může vydržet i bez omamných látek, já jsem ale křehká duše a nedaří se mi to.

Známky jsem si nejen udržela, ale zlepšila, obecný přehled rozšířila (bohužel, hádám) a celkově jsem si nevšimla žádné změny k horšímu. Mohli byste namítat peníze, ale 70 kč měsíčně mě opravdu nezruinuje. Navíc pokud bych je neutratila za cigarety, utratila bych je za něco jiného, člověk si zkrátka něčím radost udělat musí, otázka akorát zní čím. A hlavně zdraví, viďte? A teď pozor, hodně známých umřelo na rakovinu (ano, i plic, hrtanu...) a nikdo z nich nebyl kuřák, naproti tomu znám kuřáky, kteří jsou zdravotně v pohodě. Tím nechci říct, že by to bylo pro zdraví prospěšné, ne ovšem nutně ani rozhodující. V malém množství cigarety navíc ničemu nevadí a dokonce pomáhají na trávení. O to mi ale tolik nejde. Osobně smrt nepovažuju za nic špatného a nevidím důvod, proč bych ji měla oddalovat na úkor svého potěšení.

Dalším důvodem, proč kouřím, je socializace. Jsem tak trošku socially awkward a při menší cigaretkové pauze se seznamuje opravdu lehce, nemluvě o conversation starteru jménem "nemáš zapalovač?". A pokud chcete strávit s někým více času, nejlépe o samotě, a nechcete to říct na plnou hubu, jaká lepší výmluva se nabízí? "Nezajdem si na žvýkačku?".

Výčet bych zakončila ještě bodem o doladění atmosféry. Věřte mi, že šlapat sami půl hodiny domů o půlnoci, v zimě, mrtvou krajinou, není samo o sobě nic moc. Přidejte k tomu ale cigaretu se správnou hudbou a už to připomíná romantickou scénu, kterou jste schopni si určitým způsobem i užít.

Vtipné je, že ani mé zásadově nekuřácké kamarádky mi nic nevyčítají. Jedna se mě zeptala, proč kouřím, a když jsem jí své poznatky vysvětlila, řekla, že mě chápe. Druhá se ani neptala, rovnou říká, že u mě jí nic takového nevadí, protože jsem dekadent a k tomu to hold patří.

Tenhle článek neberte jako že vás navádím ke kuřáctví, chci vás totiž navést spíš k toleranci. Nikdy totiž nevíte, proč někdo dělá to či ono a je pak až příliš lehké soudit, ne ovšem až tak lehké mít ve svém úsudku pravdu.