Některé chvíle jsou tak krásné a ani si nejste tak úplně jistí proč. Nebo je to tak jen u mě? Ne, nemyslím si, určitě se to stává i vám. Nebo jsem jen naivní?
Dostala jsem od babičky menší obnos, abych si za něj koupila něco k Vánocům. Má první myšlenka zněla Moleskine. Naprosto jasně. Dnes jsem se tedy vydala do mého oblíbeného knihkupectví, kde právě Moleskine prodávají, nabídka byla ovšem značně rozebrána a zbývalo jen pár tematických kousků a jeden fialový. V tom mě ale napadla kacířská myšlenka: Co takhle kdybych si koupila diář jiné značky? Možná vám připadá zvláštní, že si zakládám na něčem tak hloupém jako značka diáře, ale se svými Moleskiny jsem se poměrně sžila, navíc diář je pro mě něco, bez čeho neudělám krok, bez něj jsem jako bez ruky, několikrát denně do něj zapisuji různé poznámky a několikrát denně kontroluji, co musím udělat a jestli jsem na něco nezapomněla, zkrátka diář je přítel věrný a důležitý.
A když jsem tam tak stála a probírala se tím nezměrným množstvím diářů různých značek, velikostí, vzorů i materiálů, přišla do obchodu postarší paní, které ale nešla upřít určitá dávka elegance a chuti do života. Začala se bavit s prodavačkou o sériích knížek, o kterých jsem nikdy neslyšela a prosila ji, aby jí nějaké zamluvila na brněnské pobočce. Nezapamatovala jsem si jméno autora ani přesné názvy knížek, ale google vždycky rád pomůže a tak už vím, že paní mluvila o Literárních toulkách Václava Fialy, které vypadají opravdu lákavě a nejspíš některou z těchto knížek pořídím pod stromeček i sobě. Od tohoto se paní dostala až ke svým cestám po Evropě, procházkám galeriemi a já záměrně protahovala výběr svého diáře na co nejdéle, tuhle madam bych byla schopna poslouchat i hodiny. Svou řeč zakončila slovy "Jen si děvčata zapamatujte, že Louvre je v úterý zavřený!", rozloučila se a odešla.
Asi jsem zvláštní, ale vždycky se mi ohromě líbila představa Pátečníků bratrů Čapkových, umělci, intelektuálové a filozofové na jednom místě, když probírají různá témata nad kávou, čajem i něčím tvrdším? Splněný sen. Když tedy vynecháme ten fakt, že tam nesměly ženy. Právě tahle paní mi ale připadala, jako by zrovna na takovou schůzku šla. Jako víla. Ano, asi máme každý jiné představy o vílách a tahle je ta má, smiřte se s tím.