Už je to pěkně dlouho, co jsem nepsala, já vím.

Dobrý ale je, že od chvíle, co jsem přijela do Česka je mi fajn. A možná je to těma kávičkama, obídkama a kinečkama s přáteli, možná je to velkou vanou a manželskou postelí, možná je to tím, že se neučím a jen celý dny hraju na klavír a taky že věčně nemusím uklízet po spolubydlících nebo tím, že zkouším nový prášky na nervy. Těžko říct, možná te to všechno dohromady.

Hlavní je ale výsledek.

Dnes jsme šly na kafčo s Barčou. Vždycky my to udělá takovou radost, když vidím, že jsou mí přátelé šťastní. A jak už to tak bývá, zneužila jsem ji, aby mi něco málo nafotila. Trošku jsem se prošla po městě, snažila se usmívat na kolemjdoucí a trošku jim zvednout náladu, když už tady slunce v zimě nevychází. Zkuste to taky.

Ten kabát a ty kalhoty korunuju na svoje nejlepší sekáčový úlovky.

Zdravím!

Dneska tady máme volno, tak přemýšlím, jestli produktivně číst Platóna nebo sledovat spolubydlící, jak hraje počítačové hry. Myslím, že druhá možnost vyhraje.

Taky mám ten dojem, že dárky budu nakupovat dvacátýho třetího a opravdu nepřeháním, neboť zkrátka nemám zaplacenej kufr na cestu domů a nevím, jak bych to všechno narvala do kabelky. Napsala jsem si čtyřstránkovou esej na téma "proč můj život není až tak strašněj a moje problémy nejsou až tak problémy", naplánovala si nové tetování, přemýšlím, kam se v létě vydám na cesty (to už je taková moje předvánoční rutina) a žiju. Prostě žiju.

Fotky jsou z Alhambry, arabského opevnění v mém krásném městečku. Je to fajn, prosinec a veknu dvacet stupňů.

Minulý pátek jsem šla na párty našeho fitka a uvědomila jsem si tam jednu důležitou věc. Já nesnáším párty. Proto jsem si to už v jednu mířila domů a šla vesele spát. Další ráno jsem tedy mohla vstát v relativně rozumnou dobu a plná energie. Navíc venku svítilo sluníčko a tak jsem se rozhodla si vzít deník a jít se projít na svou oblíbenou vyhlídku. Bohužel ten samý nápad měl i fotografický kurz, který tu běžně poloprázdnou vyhlídku zaplnil. Abych jim někde nezacláněla v uměleckých fotkách našeho města, sedla jsem si do rohu na schůdek k černým dveřím a začala si psát. Po chvíli za mnou přišli dva pánové z onoho kurzu a zeptali se mě, jestli by si mě při tom psaní nemohli vyfotit. Proč by ne. Prohodili jsme pak pár slov a vyměnili si kontakty, aby mi pak fotky poslali. Cestou zpátky jsem ještě narazila na skupinku čiperných staříků malujících obrázky, řekla jsem jim, že se mi jejich obrazy moc líbí a oni zase, že kdyby měli doma mě, na obrazy by se už dívat nepotřebovali, všichni jsme se tomu zasmáli, popovídali si o umění, nejkrásnějších místech Granady i těch trošku nebezpečnějších a pokračovala jsem dál, popovídala si s paní, která se mnou šla zapadlou uličkou a pak na oběd. Odpoledne mě čekalo pár přednášek ve vědeckém parku a show o vývoji světa. Už dlouho jsem se tak nenasmála a i když jsem se odtama dostala až po deváté, venku bylo pořád příjemných dvacet pět stupňů a tak jsem si mohla zout boty a jít domů bosky jak to mám ráda. Teoreticky se ten den nestalo nic převratného, ale dobrá nálada mi vydržela ještě dlouho a tak imaginární skleničkou šampaňského připíjím na krásné pohodové víkendy.

Zdravím!

Jak se máte? Já teda čím dál líp, mám před sebou totiž samé nadějné vyhlídky. Tenhle měsíc vychází nový Body Pump, Body Combat i Body Balance, taky budeme mít ve fitku různé meditační kurzy a velkou párty, k tomu mám ten dojem, že už si zanedlouho budeme moct udělat výlet na pláž, příští měsíc ferie (megaboží pouť), zkouškový pravda samo o sobě nebude tak super ale oslavy už jo, no a pak prázdniny. A díky Vesmíru, vypadá to, že nebudu muset letos hrabat seno, nýbrž budu pracovat v posilovně, za minimální plat, ale hlavně že vůbec. V srpnu mé malé italské dobrodružství... a asi vám připadá divné, že už jsem myšlenkami vlastně na konci letních prázdnin, ale tuším, že nadcházející půlrok bude la bomba (a chci to mít někde napsaný pro případ, že bych se zas sesypala a potřebovala nějakou útěchu).

Fotky jsou ještě z Česka od mé milované Barunky (na její stránky se určitě mrkněte ZDE), kterou musím dostatečně zneužít dokud není moc slavná a dělá to pro mě zadarmo. Bylo to skvělý odpoledne, protože Barča je sluníčko a člověku zvedne náladu už její přítomnost. No a taky jsem měla ten boží veganskej koláč v Bistré krávě. Jsou to fotky ještě ze dne před mým ostříháním a jak na to koukám, přišla jsem o víc vlasů než jsem si ze začátku připouštěla. Nu což, člověk občas musí shodit srst, žejo.

Mějte se moc krásně a užívejte jaro,

ČAO!

A tohle je moje nejoblíbenější snídaně posledních dní, ovesné proteinové lívance, které překvapivě uděláte docela rychle, takže je někdy stíhám připravit i ve dny, kdy mám školu.

miniRECEPT na zdravé lívanečky

2 vajíčka + banán + ovesné vločky (5 lžic zhruba) + protein (není nutno, ale na oslazení se hodí) --> rozmixovat, hodit na pánvičku a voilá, výborné zdravé lívanečky jsou na světě

Mimochodem doporučuju je dělat spíš menší, je pak lehčí je obracet na pánvičce a nerozbít je.

koupila jsem si nový protein, tentokrát vanilkový a asi jsem se zamilovala

Po dlouhé době zas cvičení doma. Je to nezvyk a hlavně vidím, že v posilce se fakt víc snažím, nejsem na sebe tak mírná a hlavně mám k dispozici vše, co potřebuju (drahé dvouruční činky, už se mi po vás stýská).

Zdravím!

Už nejspíš s posledním článkem z Česka na dlouhou dobu, odlétám sice až ve středu, ale zbývající čas chceme strávit s přítelem, proto příští hlášení očekávejte ze Španělska.

Co se týče článku, včera jsme se šli rozloučit s Barčou (člověkem, který vám zvedne náladu i kdybyste nechtěli) a při té příležitosti jsme nafotily pár outfitovek. Na sobě mám rifle z Camaieu, šátek ze Zary a tričko, boty i sáčko ze sekáče. Boty jsou původně baťovky a patří mezi mé nejpohodlnější.

Ještě bych vám ráda řekla, že to tady hodlám trochu překopat a v rámci toho jsem založila i novou FACEBOOKOVOU STRÁNKU blogu, na kterou už opravdu hodlám přispívat, například různé režijní věci nebo menší tipy, takže kdo chce, nechť mi dá like a snad nebude litovat.  Mám teď spoustu plánů a nápadů a vzhledem k tomu, že můj sociální život teď nejspíš klesne pod bod mrazu, budu mít čas je zrealizovat.