Němkám zvonil budík už ve 4:40 (a taky 4:50, 5:00 a 6:00). Ani jednou ho neslyšely, takže jsem pokaždé musela vstát a jít jim mobil hodit do xichtu. Plot twist: Němky jsou vlastně Turkyně. Slyším majitele hotelu, jak nově příchozí Rusce říká, že na konci schodů v předsíni jsou jen technické věci a ať se o to nestará. Hned po jeho odchodu tedy vylézám z pokoje, abych jí vysvětlila, že na konci těch schodů je vlastně moc pěkná terasa s výhledem na celý Řím a protože je Ruska asi od přírody rebel, ptá se mě, jestli tam spolu nevylezem. Při té příležitosti uděláme milion fotek a vracíme se dolů. Ona má hodinu klavíru a já jsem se rozhodla obejít všechny hlavní památky.

Vydávám se tedy ke Koloseu, Fontaně di Trevi, Pantheonu... Když jsem došla k Pantheonu, kam se vždycky dalo bez problémů vejít bez většího čekání, ztuhnul mi úsměv na rtu. Stejně jako předchozí den u Vatikánu, i tady byla několikahodinová fronta a každého před vstupem pečlivě kontrolovali. Na druhou stranu, nedivím se, Řím je přece další na řadě.

kávová a oříšková vege zmrzka v Il Gelatone

Kus pizzy za euro pade na Piazza Venecia od převelice sympatické servírky. Tak pěkně se usmívala, že jsem ji málem pozvala na skleničku.

Následně jsem zvolila směr Andělský kostel a u řeky mě zastavil jeden z těch kluků, co se snaží nalákat lidi do jejich restaurace. Řakla jsem mu, že tam jíst určitě nebudu a on na to, že alespoň sklenička vína není nikdy od věci. Dala jsem mu za pravdu a objednala si sklenku bílého. Když jsem se ovíněna blížila ke kostelu a začla si na mostě fotit sochy, přišel za mnou chlap

chlap: jsi pěkná

já: děkuju (suše, už jsem věděla, kam to zas povede a po třech dnech v Římě toho holka začne mít plný zuby)

chlap: jak se jmenuješ?

já: Klára (přešla jsem na druhou stranu mostu, chlapovi to bylo jedno)

chlap: odkud jsi?

já: z Česka

chlap: nezajdem na víno?

já: omlouvám se, ale ne, bye (přesunula jsem se k další soše)

chlap: proč ne?

já: protože nechci

chlap: tak se se mnou alespoň rozluč

já: už jsem řekla bye

chlap: ale já byslel alespoň pusu nebo objetí

já: myslím, že bye stačí

chlap: (začne křičet) to jsi teda jako pěkně nevychovaná! Co si to o sobě jako myslíš?! To ti jako to, že máš prsa dává právo jednat se mnou jako s kusem hovna?! (a odkráčel)

Ponaučení z toho plyne, milé slečny, že to, že máte prsa vám nedává právo odmítat chlapy a tím pádem s nima jednat jako s kusem hovna. Právě naopak, to, že máte prsa, naprosto jasně dává právo jim chovat se k vám jako ke kusu hovna. Krásný to svět.

Sotva jsem popošla pár metrů, už se ke mě přibližoval další kluk. Plz, ne, říkala jsem si. V té chvíli spustil: "Ahoj, můj přítel (ano, použil slovo boyfriend) a já si myslíme, že jsi atraktivní." Děkuju. Odkud jsi? Z Česka. Já umím polsky! Dokaž to (uznávám, že tady už jsem přešla do lehce přátelštějšího tónu). A dokázal. Tak se kluci zeptali, jestli se s nima nepůjdu projít k Vatikánu. Začala jsem zvažovat své možnosti; i kdyby nebyli gayové, jeden před druhým po mě asi nevyjede a skupinové znásilnění před Vatikánem nejspíš taky nehrozí. A tak jsem kývla. Ukázalo se, že jsou to vlastně opravdu fajn a zajímaví kluci. Když jsme došli před Baziliku svatého Petra, rozhodli se, že musím rozhodnout, kdo z nich dvou je silnější, vyslekli si trička a začali klikovat přímo před davy asijských turistů. Souboj to byl těsný. Pak mě jeden z nich naučil správný vojenský pozdrav (byl to voják, druhý zase letuška) a řekl mi, ať zajdu správně pozdravit jeho spolupracovníky u vchodu do Baziliky. Proč ne. Vypadalo, že je to pobavilo. A tak jsme blbli, smáli se, já doprovodila kluky domů a potom se vydala zpět na druhou stranu řeky, abych našla nějakou pěknou indickou vege restauraci a naposled se prošla po nočním Capitolini, aneb nejkrásnějším místě Říma (a že jich je).

Takové chvíle mám nejradši, když můžete jen tak blbnout, nikdo v tom nehledá nic "víc". Prostě se jen bavíte. Proč je to pro tolik lidí nemožné?