Když cestuju, mým cílem není válet se u moře ani vidět co největší množství pomátek, městská hromadná doprava je pro mě sprostým slovem a všude chodím pěšky, nevadí mi jít tři dny po sobě na to samé místo, pokud se mi líbí, a ztratit se někde, kde je pěkně, mi nepřipadá jako problém. Myslím, že jakékoli město si nejlépe užijete, pokud se necháte vést jím samotným, nebute se bát zajít do zapadlých uliček a objevovat místa běžným turistům neviditelná. A kde se člověk nejlépe ztratí v Barceloně? Jednoznačně v gotické čtvrti. Takovou koncentraci galerií, obchůdků s originálním zbožím, malých kaváren, zapadlých uliček, streetartu, kostelíků, pouličních umělců, zpěváků a tanečníků... najdete málokde. A tak jsem se chodila každý den na chvilku ztratit, koupit si dobré jídlo a večer si sednout před katedrálu a pozorovat kluky, kteří tančí streetdance hned vedle staroušků, kteří si přišli zatančit pár tradičních národních tanců v kolečku. O pár minut později přijde amatérský operní zpěvák a ani se nenadějete a už pro vás hrají na housle. Takhle si člověk užije Barcelonu.

Když jsem si den po téhle mňamce zašla do Vegetalie na veganskej burger s sebou, myslela jsem, že mi prostě do ruky strčí kousek housky s tofu a kečupem... a pak mi číšnice podala tuhle tašku s nejlepším burgerem mýho života. Byly k němu i zeleninové hranolky v omáčce, pro kterou bych vraždila, a všechno se to moc dobře doplňovalo se zázvorovým pivem, které jsem si koupila u arabů o ulici dále.