Když jsem v létě dočetla Elantris, přišel ten známý pocit, který se dostaví vždy po dočtení dobré knihy, kdy jsem nevěděla co se životem, a musela si tudíž skočit do knihovny pro novou četbu. Na Už je tady zas jsem měla zálusk již pěkně dlouho, neboť jsem kdysi viděla jedno divadelní představení založené na téhle knížce a moc jsem se nasmála. No a Dalajlamovu kočku jsem si zas chtěla přečíst, protože mi to přišlo jako zajímavá novinka s originálním pojetím a fajn způsob, jak se naučit něco málo o budhismu.

Obě tyto knížky měly jednu výhodu. Tedy že ten pocit popsaný na začátku tohoto článku se nedostavil na konci ani jedné z nich.

Už je tady zas (2/5)

Na knize je napsáno, že se smíchy potrháte, ale že vás brzy ten smích přejde, jak z děje mrazí. Mě nemělo co přecházet, protože mi zkrátka kniha nepřišla vtipná ani na jeden moment. Není to tím, že bych neměla ráda černý humor, ale zkrátka tím, že jsem tam žádný humor nenašla. Stejně tak mi nepřišla nijak děsivá a Dolf tam vystupoval jako docela normální chlap, ze kterého už nejspíš ambice na ovládnutí světa přešly. Celé mi to přišlo poněkud křečovité, zbytečně vyhrocené, děj nulový...ale říkala jsem si, že když už jsem to začala, alespoň to dočtu, že třeba alespoň závěr bude překvapivý, poučný, něco, cokoliv. Ale nebyl. A číst takhle tlustou knihu, když neobsahuje žádný pořádný děj, zvrat, myšlenku, humor ani jiné emoce, je fakt dost na nic. Nějaké hvězdičky k dobru jsem tomu dala jen za originální myšlenku a to, že se autor zřejmě dobře vyzná v reáliích druhé světové.

Dalajlamova kočka (3/5)

Opět originální nápad a taky fajn způsob, jak neznalé zasvětit do základů budhismu. To, jestli budhismus vysvětluje správně nebo ne, úplně posoudit nemůžu, protože nejsem příliš velký znalec, na druhou stranu co posoudit můžu, je fakt, že tato kniha je napsaná stylem pětiletého dítěte. A je možné, že je to schválně, protože se autor snažil zachytit jednoduché myšlenky kočky (přitom ovšem schopné rozjímat nad náboženstvím), mě to ovšem poněkud vytáčelo. Abych knížce ale zas tak moc nekřivdila, je to ten typ četby, který vás tak jakoby pohladí na duši, nijak vás nevystresuje, budete prostě v pohodě.

Abych to ale tak shrnula, na světě je spousta lepších knih, do kterých stojí za to investovat váš čas.

Četli jste některou z těchto knih? Případně jaká kniha zase zklamala vás?

Mějte se moc krásně,

PA!