A vydala jsem se do Prahy. Díky Vesmíru byl strejda s rodinou natolik hodný, že se usvolil mě jeden večer nechat přespat v jejich domě, abych nemusela jezdit vlakem ve čtyři ráno (a to ani nemluvě o zpoždění). Samotnou mě překvapilo, jak pěkně se ke mně rodina chovala. Poslední dny v Česku jsem si víc než kdy jindy uvědomovala, jaké mám štěstí. Babička mi napekla veganské cukroví na rodinné oslavě, náhodně jsem se zjevila u kamarádky doma a byla automaticky přizvána na grilování cukety, máma mě hodila na vlak... zkrátka takové maličkosti, které ale zahřejí u srdce. A i když jsem se už do Španělska opravdu těšila, docela se mi i stýská. Rodina je rodina, ať už si na ni stěžujeme jakkoli.

Vám přeju, abyste přečkali začátek podzimu ve zdraví a užili si ho. Já mám předepsaných milion článků, tak se to tu teď bude zase snad po čase trošku hejbat.