Občas mi někteří přátelé vypráví věci, které se mi vryjí do paměti ani nevím jak, a které mě donutí opravdu přemýšlet. Každý člověk je jiný a právě proto mě baví poslouchat ty nejzvláštnější myšlenky a...

Dnes vám chci povyprávět myšlenky dvou mých přátel, kterým budeme říkat třeba Lorena a José, na témata jako ženskost a geniální řešení depresí a znovuobjevení chuti do života.

O ŽENSKOSTI

Lorena se zajímá o politiku, životní prostředí a je feministka (ostatně jako většina mých přátel), zároveň zastává názor, že neexistuje nic takového jako "dívčí a chlapecké chování" nebo "dívčí a chlapecké oblékání", neholí se (nikde), nelíčí se a zbožňuje fantasy. A nevím, jestli vás to překvapí, ale jede po ní tak půlka třídy, protože je to prostě skvělá holka. To abych vás trošku uvedla do obrazu. Jednou jsme spolu šly městem a říká mi:

L: Já ti nevím, dneska se prostě nějak necítím...

Já: Jakto?

L: Už od rána to bylo takový divný, vzbudila jsem se, oblíkla si sukni a dala si řasenku a pak si říkám, tyjo, co to dělám? Začala jsem se kvůli tomu cítit strašně špatně a radši jsem poprosila Miguela (přítel), aby mi půjčil nějaké jeho oblečení. Tohle tričko a tepláky jsou jeho.

Já: Proč by ses měla kvůli něčemu takovému cítit špatně?

L: Protože nejsem zrovna dívčí, všichni to víme a já to vím ze všech nejlíp. Když si obleču sukni a nalíčím se, je to jako bych chtěla soupeřit s těma pěknýma holčičíma holkama, které chodí po ulici, a příšerně v tom selhávala. Jenže já nic takovýho nechci, je mi v téhle amorfní podobě fajn a tak si říkám, že je lepší ani se nesnažit.

O ŘEŠENÍ DEPRESÍ

Tohle je univerzální, takže o Josém nic vědět nepotřebujete, pojďme tedy rovnou k jeho geniálnímu řešení depresí.

"Strašně často se mi stává, že mám děsnou depku a říkám si, že nic nemá smysl a nic se mi nechce a mám chuť se jen zavřít doma a čekat na smrt. A v takových momentech si vždycky lehnu na postel a začnu si představovat, že už jsem starý, ochablý, připoutaný k nemocničnímu lůžku a čekám na smrt. Když se do téhle role kompletně vžiju, začnu jako ten staroušek přemýšlet nad vším, co jsem chtěl udělat a neudělal a jak mě to mrzí, jak bych všechno udělal jinak, kdybych se mohl vrátit v čase. A v té chvíli otevřu oči a najednou jsem zase mladý, jako bych se vrátil v čase, a můžu udělat všechno, co ten starouš litoval, že neudělal!"