Zdravím!

Mám pocit, že vždycky, když se dostanu z nějakého průšvihu, spadnu do dalšího. Tentokrát je ovšem dobré, že jsme v tom jako skupina a jsme ochotní bojovat. Ať žije revoluce. Taky nemůžu spát a když už, zdají se mi jen samé noční můry (o invazi žab a profesorovi, který chce, abych mu řekla, kdo byl pan Mrkev, a já nevím, kdo byl pan Mrkev). A taky přemýšlím, jak někoho odfrienzonovat a nemůžu na nic přijít. Připadám si, jako bych během posledních pár měsíců prošvihla tolik událostí v životech mých přátel a teď se nemůžu vůbec zorientovat v tom, co se děje. Ale dějí se i pěkné věci, tak se snažím vstávat s úsměvem na rtech (myslím to vážně, hned po probuzení si řeknu: "Kláro, usměj se"). A pak se snažím, aby mi to vydrželo.

Ještě když tu byla mamča a jeli jsme na ten menší výlet po jižním Španělsku, zavítali jsme i na Gibraltar, britskou kolonii (dokonce i počasí si tam zařídili po anglicku) známou pro makaky, které máte údajně vidět na každém rohu (my neviděli žádného, ale nevadí, procházka to byla pěkná).

miluju datle a Fisherman's friend (na benzínce jsme na to s jedním anglánem pěli ódy)