Žil byl jednou jeden král. Měl skvělého dvorního malíře a celé dny trávil sledováním jeho obrazů. Všichni věděli o malířově nadání a nepochybovali o tom, že se jedná o nejlepšího malíře na světě. Jednou však do dvora přišel otrhaný pobuda a oznámil králi, že to on je nejlepším malířem na světě. Král se mu vysmál, ale aby mu dal za vyučenou, řekl, že dá jemu i svému dvornímu malíři měsíc na to, aby namalovali mistrovské dílo, a pak se uvidí, kdo z nich je lepší.
Po měsíci se lid sešel na náměstí. Díla zakrytá plátnem už stála na místě a čekala na své odhalení. Král vyzval svého malíře, aby sundal plátno ze svého obrazu jako první. Najednou se před zraky davu objevilo překrásné zátiší s ovocem vypadajícím tak věrohodně, že si jej pták letící okolo spletl s opravdovým ovocem a pokusil se jeden z kusů ukrást, přitom ale narazil do obrazu a zabil se.
"Aha!" zvolal král a dodal: "Můj malíř má takový talent, že dokonce zmate i samotnou přírodu! Ukaž mi, co sis připravil ty!" a otočí se k pobudovi. Ten ale nic neříká, nedělá a jen tak stojí. Král se rozhněvá a rozhodne se plátno z obrazu strhnout sám. Ve chvíli, kdy se o to pokusí ale zjistí, že o žádné plátno nejde a že jen pohladil samotný obraz, tak věrohodný, že opravdu vypadal jako plátno, které jej mělo překrývat. V tom se na něj pobuda podíval a říká: "tvůj malíř možná ošálí přírodu, ale já udělal před celým lidem kompletního pitomce z tebe, králi.".

Tahle pohádka se mi moc líbila, když jsem si ji před měsícem přečetla na výstavě Banksyho v Římě a říkala jsem si, že bych se o ni s vámi ráda podělila (lépe řečeno o její ne úplně kvalitní přepis, neboť už si ji nepamatuju úplně nejlíp) stejně jako o pár fotek obrazů, které mě nejvíce zaujaly (fakt jsem se snažila sem nepřidat komplet celou výstavu). Pokud náhodou někdo neví, kdo je Banksy, jedná se o britského street artového umělce, jehož díla se týkají převážně socio- politických a kulturních témat.