Zdravím!

Pár dní zpátky se mě moje kamarádka zeptala, jestli bych s ní, jejím přítelem a jeho rodinou nechtěla jet na víkend do hor. A protože hory zbožňuju, odpověď byla jasná. A tak jsme se na pár dní zabydleli v chatce ve vesničce jménem Capileira v pohoří Sierra Nevada. Bez internetu, fitka a dalších vymožeností, bez kterých už si nedokážu svůj běžný život představit, jsem se musela naučit, jak čas zabít jiným způsobem. A tak jsem přečetla jednu knížku od Kundery (jednu z těch, co se do češtiny nepřeložily a možná ani nepřeloží), naučila se háčkovat a uháčkovala si šálu, napsala esej do ekonomie, pracovala na zahrádce, pomáhala s natáčením krátkometrážního filmu o superhrdinech... no a taky jsme se procházeli.

Byla to příjemná změna a oddych od všeho, neb jsem teď v poněkud složité situaci (ne nutně špatné, jen trošku svízelné) a nevím, jak z ní ven. Jak ale víme, Vesmírné mlýny melou pomalu a jistě a světe div se, můžu pozorovat, jak mé problémy mizí, aniž bych se o to vůbec musela nějak snažit. Ať žije život.