Poslední týden tady neustále prší, což mi sice zničilo plány na víkend na pláži, ale mou skvělou náladou to neotřáslo, skoro nechápu, jak je to vůbec možné, ale už se držím docela dlouho. Ve škole máme teď relativní pohodu. Lépe řečeno, máme toho dost, ale většina učitelů nám dává docela volnou ruku při zaměření našich prací, takže můžu psát o ekonomii jídla, fair tradu, nerovnosti pohlaví a věcech, který mě baví, navíc už jsme dostali první známky a zatím mám ze všeho plný počet bodů, takže pokud nezvrtám hlavní testy, dělám si naděje na vyznamenání (a z toho by plynuly volitelné předměty zdarma). K tomu se mi pomalu rýsují plány. Když jsem si tento obor (plitologii) vybrala, nešla jsem do toho s žádnými šlechetnými úmysly, prostě jsem jen chtěla titul a nechtěla jsem zabít pět let života studiem něčeho, co mě nebaví. V poslední době ale vidím různé možnosti uplatnění a pomalu se ani nemůžu rozhodnout, co z toho je lepší a kde svět potřebuje moji pomoc víc :D.

Další věc, ze které mám radost, je, že se zase začínám vracet k vegetariánství, v čemž mi dost pomáhá, že dva z mých nejlepších přátel se stali vegany, takže nemusíme s partou objednávat vege pizzy jen kvůli mě.

Fajn nápad taky dostali u nás ve fitku, kde nám tento měsíc začali rozdávat výzvové kartičky s bílými políčky, do kterých dostanete puntík za každou lekci, na kterou jdete. Pokud během dvaceti dní nasbíráte čtyřicet puntíků, dostanete cenu. Čtyřicet puntíků nemám šanci stihnout, ale jako motivace je to dobrý a při té příležitosti jsem si řekla, že alespoň zkusím nové věci. Posilovat teď moc nemůžu, protože mám problémy se zády a jet legs day every day fakt nemůžu.

Dále, zrušila jsem si facebook. Prvotním popudem byly falešné zprávy, které se skrze můj profil postovaly všude možně, ale v konečným důsledku, myslím, že to tak ještě nějakou dobu nechám, zkrátka proto, že od té doby, co jsem jej zrušila, mám najednou spoustu času. Zvláštní, co? Ovšem vážně mě pobavilo to emoční vydírání, kterým se vás facebook snaží udržet a když zmáčknete , že chcete smazat profil, vyskočí na vás seznam několika vašich přátel a u každého jména "XYovi budete chybět". A tak jsem si uvědomila jednu důležitou věc; kdo chce, ten si vždycky najde způsob, jak se s vámi spojit.

Taky jsem se začala učit španělskou znakovou řeč (opravdu mě to chytlo) a zase maluju a píšu básně (teda spíš haiku), každý týden chodím do kina, na večeře, procházky a nechápu, kde na to všechno beru čas. Ach, jasně, ten facebook.

A uvědomila jsem si, jak důležitý je mít kolem sebe různorodý lidi, protože je stejně tak super vyfiknout se, jít na luxusní večeři do italské restaurace a povídat si o umění a podnikání, jako nahodit lazy drdol, sejít se s partou přátel, pít calimocho (víno s kolou) z misek na cereálie a plánovat revoluci.

Nedávno přišel kamarád do třídy s broží hand of the king, tak jsem mu řekla, ať si dává bacha, protože nejspíš brzo umře. On mi na to odvětil, že to přece nevadí a že nechápe, proč se všichni smrti tak bojí. Vstala jsem z lavice a šla ho obejmout. Pak jsme strávili deset minut ódami na to, že jsem konečně našli svou spřízněnou duši, a když jsme skončili, kamarád, který celou dobu seděl vedle, prohodil "teď z vás mám upřímně dost depresi". Což mi připomíná:

a) Co říkáte na novou řadu GoT?

b) Sepsala jsem playlist na svůj pohřeb, je fakt boží, ale z těch myšlenek na smrt se mi následující noc zdálo o tom, že umírám pomalou a bolestivou smrtí. Nebylo to nic moc upřímně, ale kamarádi mě nakonec zachránili. V nouzi poznáš přítele, jsem slyšela, i když jde jen o sen.

A to mě přivádí k poslední věci, co mi dělá radost: objevuju spoustu božích písniček a protože ráda šířím lásku (a přes FB už nic sdílet nemůžu), alespoň vám řeknu, že si moc nutně musíte poslechnout TUTO  (tak, jako v tom klipu, vypadám i já, když si to zpívám) a TUTO (miluju Brendona).

Doufám, že se máte taky moc skvěle,

mějte se krásně,

PA!