Making my dreams come true
Zdravím mí milí,
v mém životě se toho hodně děje a konečně už bych se vám s tím měla podělit i jinde než na twitteru nebo facebooku, protože vím, že ne všichni mě tam máte přidanou.
To asi nejdůležitější, dostala jsem se na univerzitu v Granadě a to i s plným stipendiem, z toho vyplývá, že se v září stěhuju do Španělska a s menšími přestávkami (jako třeba Vánoce), tam zůstanu i dalších pár let. Už jsem si i našla pěkný byt v centru, kde mými spolubydlícími budou dva Francouzi, dvě Italky a Belgičanka. Nakonec jsem si vybrala obor politologie a administrativa, takže se jen budu modlit k Vesmíru, abych to nějak zvládla. Celé zařizování bylo tak namáhavé a vyšťavující, že mě s tím také opustily veškeré choutky na podávání přihlášky na Oxford, protože všechno tohle papírování už nechci nikdy zažít nebo se to alespoň budu snažit co nejvíce minimalizovat. A taky abych byla upřímná, i když vím, že to asi spousta z vás nepochopí, já opravdu nemám ráda Anglii.
Do Španělska se ale dostanu dříve než v září. Znáte to, když si léta říkáte, že až bude ta správná příležitost, něco uděláte, ale pak to přijde a vy to stejně všechno zasklíte? Už je vám to jedno? Tak přesně to se nestalo mně a mému snu o cestě do Santiaga de Compostely. Už od chvíle, kdy jsem nastoupila na bilingvní gymnázium, jsem hlásala, že po maturitě půjdu Camino de Santiago, Svatojakubskou cestu a díkyvesmíru, po maturitě už mám, teď zbývá splnit tu chodící část. Nakonec půjdem cestu s přítelem, tak doufám, že se tam budem v poklidu snášet tak jako doteď. A nevím, kolik lidí by mohlo říct, že má tak úžasného matikáře jako já, tak schválně. Sám od sebe mi napsal, že v době, kdy my půjdeme onu cestu, ve Španělsku sice nebude, jeho rodiče ale prý bydlí po cestě a klidně nás u sebe na pár dní pohostí, kdybychom si potřebovali odpočinout. Záviďte.
Nemáme sice peníze ani čas na to, abychom šli až od Pyreneí, můžeme ale vyjít z Leónu a v Santiagu se nezastavíme, neboť chceme dojít až na samý konec světa do Finisterre. Ujdeme tedy nějakých 410 km. Vyjíždíme zítra. A kdy se vracíme zpátky? Nemám tušení a nevím ani jak, všechno je to ve hvězdách.
Jedna z mých nejlepších kamarádek se na své dobrodružství vydala v úterý, s kamarádem, stopem, vstříc Evropě. Naplnilo mě to snad větší radostí, než kdybych na tu cestu měla jet já, už proto, že jde o úžasnou osobu a přeju jí jen a jen ty nejlepší zážitky, zároveň také proto, že se ráda obklopuji lidmi, kteří mě inspirují a pokud se nedá za inspirující považovat tohle, tak už nevím co. Nu a nakonec, s jejím osobitým humorem už se nemůžu dočkat, až mi bude o své cestě vyprávět. A teď prosím pošlete se mnou Rádě pozitivní vlny někam tam do Německa, Francie, Beneluxu a přejme jí, ať auta staví, slunce nepálí a déšť nepadá.
Pokusila jsem se vám přednastavit pár článků, ať to tady za mé nepřítomnosti nezeje prázdnotou úplně, doufám, že se budou líbit a hvězdy vám budou přát. Až se vrátím, o všem vám poreferuju.
Mějte se moc krásně a pokud si během následujících týdnů na svou drahou Klárku vzpomenete, pošlete také pár hojivých vln jejím puchýřům, určitě to ocení.
Pa!

Ty jsi fakt skvělá! Strašně se mi líbí jak si plníš svoje sny. Přijde mi to úžasný, protože mám pocit, že hodně lidí má strach žít a i když třeba mají sny, nechají je odejít a to ty rozhodně ne! Přeju moooc štěstí na cestě a i do budoucna! :)
OdpovědětVymazatto je tak úžasný, mám hroznou radost i za tebe!!! <3
OdpovědětVymazatsice jsem ti už gratulovala naživo, ale je to TAK užasný, že musím i tady! jak píšou holky, mám z tebe takovou radoooost!! :)
OdpovědětVymazat