Zdravím!

Připadá mi, že poslední dobou, je téma feminismu dost omíláno, ať už v časopisech, na blozích nebo u maturity, a tak jsem se k němu chtěla také veřejně vyjádřit. U české maturity jsem si sice vybrala téma nesmrtelnosti, ale ve španělské jsem na téma feminismu popsala čtyři stránky a kdyby mi zbýval čas, psala bych dál. Ani jeden ze svých textů jsem mimochodem nedostala zpět a docela mě to štve. Teď už ale k jádru věci.

Spousta lidí říká, že jim řeč Emmy Watson otevřel oči, ještě dnes si dokážu živě vybavit, jak jej všichni horlivě sdíleli na facebooku a mě taky zajímalo, co přelomového Emma řekla. A neberte mě špatně, mám Emmu ráda, ale u toho proslovu jsem se nudila. Ne, neřekl mi nic nového. Asi to ale bude tím, že jsem nikdy nebrala feminismus jako něco ošklivého a jeho zastánkyně za hnusné zapšklé ženské a že stránky, které čtu sdílí můj názor. Pak jsem ale zjistila, že většina lidí na něj má ten odporný dogmatický náhled a doteď netuším, kde se vlastně vzal. Asi misogynové obviňují ženské z misandrie a naopak a pak se ta nenávist akorát stupňuje a množí, aniž by si lidé uvědomili, že byli stvořeni k tomu, aby se milovali, ne nenáviděli, a že kdyby se snažili si navzájem lépe porozumět, byli by všichni šťastnější.

Teď se asi ptáte, jestli jsem tedy feministka a podle mého pozitivního přístupu by se dalo hádat, že ano. Pravda je taková, že s tím hnutím sympatizuji, ale uznávám, že některé věci možná trochu přehání nebo nedomýšlí do konce. Jistě, že by ženy měly mít stejná práva a že zvládnou často i vykonávat stejné profese, třeba i lépe než muži, ale povězme si to narovinu. Když se muži už tisíce let věnují profesím, ke kterým neměly ženy až donedávna přístup, je dost pravděpodobné, že už je mají lépe zakotvené v krvi. Já mám radši mužské spisovatele, zpěváky, filozofy, učitele... protože mi zkrátka připadá, že jsou lepší, je mi líto, ale je to tak. A ano, ženy si sice vydělávají v průměru o něco méně než muži, ale je to taky z velké části proto, že po velkých kariérách netouží a opravdu budou radši sedět doma a věnovat se rodině než aby vedly na vrchol nadnárodní korporace.

Na druhou stranu jsou pozice, ve kterých za stejnou práci dostávají ženy menší plat než muži a s tím už by se něco dělat mělo. Nedávno jsem se dívala na jeden pořad o umění a mluvili v něm o Berthe Morisot, malířce, která měla sice stejný talent jako ostatní muži věnující se impresionismu, na dražbách se dnes ale prodává výrazně levněji a to jednoduše proto, že je žena. Zato třeba Karin Larsson se musela malby vzdát úplně, protože zjistila, že vedle svého manžela by neměla šanci se prosadit. Je na tom ale něco dobrého, když se starala o domov, začala se tak bavit jeho krášlením, že se její metody staly ikonickými a dnes na nich staví Ikea.

Když ale pozorujete průběh dějin, vidíte, že ženy opravdu měly čím dál více možností a práv (jako třeba volební nebo právo sama si vybrat manžela) a v naší matičce Evropě stejně tak jako v jiných zemích západního světa už je rozdíl téměř nezaznamenatelný. Kde bychom ale opravdu měli bojovat za práva žen, jsou země islámské a rozvojové, kde to má cenu a hlavně důvod.

A nakonec, myslím, že nesnášenlivost vůči feminismu pramení hlavně z jeho nepochopení. Jeden můj kamarád jej taky odsuzoval a když jsme to probrali, zjistili jsme, že je vlastně větší feminista než já, s tím, jak si žen váží. Zato můj druhý kamarád mi vesele popisoval, jak u maturity popsal několik stránek hejty o feminismu a já na něj jen vyvalila oči, když přišla korunka: "Nesnesl bych, kdyby moje žena vydělávala víc než já.". Prosím? Tohle opravdu nechápu, ať každý vydělává podle svých schopností. Já bych sice asi taky nesnášela úplně dobře, kdyby můj manžel vydělával výrazně víc a já tím na něm byla závislá, dokud jsou ale tyhle nuance jen střídmější nebo to partnerům nevadí, nevidím v tom problém a už vůbec nevidím řešení ve shazování toho druhého. Pokud muž nesnese, aby jeho žena vydělávala víc, tak ať se snaží a začne pořádně makat spíš než aby jí podrážel nohy.

K tomu se možná trochu váže to placení v restauracích, kavárnách a tak podobně. Mně nevadí, když za mě kluk zaplatí, je to pěkné, stejně tak ale nemám problém za sebe nebo klidně i za oba zaplatit já, ať je v tom rovnováha. Proto mě ale ze srdce vytáčí tihleti frajírkové, kteří hlásají jejich moudro, že oni za ženskou platí, tak ženská nepotřebuje prachy. Srsly. Já za sebe zaplatím moc ráda, když budu mít stejnou mzdu a zaplatím za sebe i když ji budu mít menší, protože nepotřebuju být někomu dlužná, ale tahle logika opravdu zavání něčím nepěkným.

Vůbec všechny problémy pramení z lidské neschopnosti přizpůsobit se a postřehnout změnu ve společnosti nebo nepodléhat předsudkům. Bohužel někdy se i bojím, že předsudky mohou být postavené na pravdě. To fakt všem ženským vadí, když si jejich chlap zajde na pivo s kámošema? To jim fakt vadí, když se dívaj na fotbal? To je sebou opravdu tahají na nákupy bot? Nemyslím si, že by se většině z nás nějak příčilo si zatím zajít na víno s kámoškama (nebo s kamarádama, každému podle chuti, ne?), číst si dobrou knížku než zápas skončí a na nákupy si zajít sama (nepotřebuju, aby mi někdo říkal, že ten podpatek je moc vysokej, ta barva moc křiklavá a že podobnej pár bot už přece mám). Tak proč se tyhle stereotypy furt drží?

Asi jsem těch myšlenek měla víc, ale víc jich ze sebe nedostanu, i tak myslím, že už je jich až až.

A jaký je váš názor na feminismus?

Mějte se moc krásně,

PA!