Najdi si něco, co ti vrátí chutě do života

"Tak jsem přemýšlela, které věci mi vracejí motivaci žít. Teda jako, ne že bych se chtěla zasebevraždit nebo tak něco, ale občas fakt už nevím, co dělat se životem, abych byla alespoň částečně spokojená, abych jen vydepčená nečekala na smrt," vyprávěla mi minulou neděli spolubydlící, zatímco jsme se spolu šplhaly do kopce nad městem: "a došla jsem k závěru, že příroda je určitě jednou z nich.". Naprosto jsem ji chápala. Vlastně až podezřele dobře. Zrovna to ráno jsem pracovala na svém seznamu věcí, které mi vracejí chuť do života. A výlety do přírody byly číslo jedna, proto jsem hned psala, na naši skupinu, jestli někdo nemá náladu na procházku. Naštěstí se vždycky někdo najde.

Byl to krušný týden. A vím, že to říkám vždycky, ale už si nejspíš začínám pomalu zvykat na to, že zkrátka asi strávím tak polovinu svých dní na zemi tím, že budu nešťastná. Ale pořád mám tu druhou polovinu, kdy mi život třeba nebude připadat tak strašný. A chci se postarat o to, aby tahle polovina existovala.


Když jsem psala tenhle seznam, bylo mi už trošku lépe. Ještě předchozí den jsem byla úplně v háji. Kdybych nemusela jít do fitka, nejradši bych zůstala jen celý den zalezlá v posteli a sledovala filmy. Nebo četla Percyho Jacksona. Zase. Jenomže mi napsal kamarád. Poslal mi plakát mé oblíbené zpěvačky/ girlbandu Lola Indigo, který ten večer vystupoval v našem městě. Moc dobře jsem to věděla, protože jsem tam chtěla jít, ale vstupné bylo tak nekřesťansky drahé, že jsem to vyloučila. A tak jsem se ho zeptala: "co je s nima?". On na to: "já jen že hrajou dnes v tom klubu, kde pracuju a mohl bych tě tam dostat, kdybys chtěla.". Jakkoli jsem byla vydepčená a jakkoli se mi nechtělo jít ven, nebo se líčit, nebo se alespoň učesat, na takovou nabídku se ne neříká. O pár hodin později už jsem se objímala s mou královnou Mimi a následně zpívala a tančila na její písničky s takovou vervou, že jsem zkrátka nemohla být nešťastná.

Vraťme se tedy k nedělnímu ránu, kdy jsem se probudila po koncertě ještě stále nabitá pozitivní energií a rozhodla se sepsat tenhle "seznam první pomoci" pro chvíle, kdy budu mít depku a nebudu schopna přemýšlet nad tím, jak se z ní vyhrabat. Co mě tedy zaručeně dělá šťastnou? Už zmíněné výlety do přírody (a nemusí jít o nic příliš ambiciózního, stačí jen vylézt za město a člověk skoro vždycky objeví nějaké pěkné místo, které civilizace ještě nezničila), večerní deep talks s mou spolubydlící, nebo vlastně deep talks kdykoli a s kýmkoli, pečení, sauna, jóga, jízda na kole, skupinové hodiny ve fitku, čtení Percyho Jacksona, Ládi Zibury nebo Stoletého staříka, hraní deskovek s přáteli, no a vlastně jakýkoli čas strávený s přáteli.

Takže jsem se rozhodla brát školu trošku více s nadhledem, což občas může být těžké, obzvlášť protože jde o můj poslední rok, protože žiju ze stýpka a taky protože se snažím získat peníze na výzkum, ale člověk by si vždycky měl najít čas na to, co ho činí šťastným, a to je teď pro mě priorita číslo jedna.


A co dělá šťastné vás?

Share this:

, ,

CONVERSATION

7 skvělých komentářů:

  1. jenom srdíčko na to že jednou bude víc dní šťastných než nešťastných ♥

    OdpovědětVymazat
  2. příroda, zvířata, lidi, co mám ráda... ale je toho naštěstí spoustu ♥
    Krásný fotky!

    OdpovědětVymazat
  3. Nedávno jsem se na jedné přednášce mimo jiné dozvěděla, že to, co lidem přináší v životě nejvíc štěstí, je čas s blízkými a pocit nějakého poslání/naplňující činnost v životě. To docela sedí, i když samozřejmě že si užívám i chvíle o samotě s čajem a knihou nebo právě i ty procházky do přírody s foťákem i bez něj.

    OdpovědětVymazat

Jsem moc ráda za všechny vaše nápady, připomínky a názory. Jen prosím slušnou formou.