O tom, jak si vážit sebe sama
Žil byl jednou jeden student, bylo tomu už dávno. Student
nepatřil k nejbystřejším, snaha mu však nechyběla, šel tedy za jedním ze
svých profesorů a poprosil ho o pomoc. Profesor mu řekl, že má opravdu jen
velmi málo času, ale rád by mu pomohl i tak a proto vypomůže-li žák profesorovi
s jeho povinnostmi, pomůže profesor žákovi s jeho vědomostmi. Student
souhlasil a profesor mu zadal úkol. Dal mu do rukou překrásný prsten a poprosil
ho, aby jej šel prodat do města, ne ovšem levněji než za jeden zlatý. Žák se
plný odhodlání vydá do města, prochází všechny trhy a rušné ulice a snaží se
prsten prodat. Lidé mu nabízejí stříbrné, zlaťák ale nikdo ochotný dát není.
Student se zničený vrátí za profesorem, aby mu vysvětlil, že
selhal. Profesor mu tedy řekne, aby běžel k nejbližšímu zlatníkovi a
zeptal se, kolik by mu byl ochotný dát on. Student běží a běží, jak nejrychleji
jen může, až doběhne do zlatnictví. Zeptá se pána za pultem, kolik by mu za
takový prsten dal. Zlatník si prsten zblízka prohlédne a praví: „Pokud ty
peníze potřebuješ hned, dal bych ti za něj padesát zlatých. Pokud si pár dní
počkáš, mohlo by to být i osmdesát.“.
Žák nadšeně běží za profesorem a ptá se ho, jak je to možné,
že předtím mu za prsten nikdo nenabídl ani jediný zlaťák a přitom je tak cenný.
Profesor se na něj podívá a řekne: „To proto, že obyčejní lidé neznají jeho
pravou hodnotu. Jen ten, kdo opravdu ví, může prsten ocenit.“.
A stejně jako s prstenem je to i s lidmi. Proto
nenechte ty, kteří vás neznají, určovat vaši hodnotu.
Teď budu za trotla a rovnou se raději přímo zeptám: Tohle jsi napsala ty? Sama?
OdpovědětVymazat:D J8 vím, taková dětsky blbá otázka, ale pokud sji to psala, jak tě tenhle řpíběh napadnul? Jelikož mně nikdy nešly psát bajky nebo pohádky s poučením na konci, jelikož jsem to nikdy nedokázala vymyslet tak, aby to bylo rychlé, mělo to spád a hlavně to chytré poučení :D. Romány, novely a povídky jsou jednoduché, hlavně pokud nemáš dané téma (i když to asi záleží na stylu psaní), ale prostě texty s poučením mi nikdy nešly. Asi proto, že nejsem poučená sama :D.
Každopádně, krásně napsané a hezké. Tak tak.
Upřímně, úplně z mojí hlavy to není. Dva roky zpátky mi to vyprávěl můj ex. Ani nevím, jestli si to vymyslel nebo je to nějaká klasická indická pohádka. Každopádně pár dní zpátky se mi ten příběh vybavil a měla jsem pocit, že bych se o něj měla podělit s ostatními, že by to třeba mohlo někomu pomoci :)
Vymazat