Posnídala jsem sice už na hotelu, stejně jsem ale dostala hlad sotva jsem vyšla a tak přišlo na řadu otestovat druhou pobočku Grano, fruta e farina. Ten den jsem měla naplánováno jít do Vatikánu a čirou náhodou se cestou nachází spousta obchůdků s férovou módou a taky Flower burger. Místo, o kterém jsem věděla, že na mém seznamu restaurací, které musím navštívit, nesmí chybět. Příjemné překvapení navíc byla dvacetiprocentní sleva neboť byl meatless monday. Ou jee. Když jsem došla k Vatikánu a zjistila, že všichni ti chlápci, kteří se mi snažili prodat vstupenku na vstup bez fronty, o její délce opravdu nelhali. Předchozí roky jsem nikdy nečekala déle než dvacet minut. Letos to vypadalo na nejméně čtyři hodiny. A tak jsem si řekla, že mám lepší věci na práci a zase to obrátila. Chvilku jsem bloudila zapadlými uličkami poblíž, vydala se do parku, zjistila, že vstup je placený, zase si to rozmyslela a vydala jsem se zpět do centra. Přešla jsem přes řeku a došla na Campo di Fiori. Západ slunce jsem pozorovala z parku Borghese, přesně z toho, kde teď našli tu svázanou Němku.

Lidé se mi občas diví, že i v nezměrném vedru radši nosím dlouhé kalhoty. Prvním důvodem je, že za prvé mi kraťasy nepřijdou úplně vkusné. Na ostatních slečnách mi vůbec nevadí, ale sama se v nich vůbec necítím. Druhým je, že do kostelů je vstup s odhalenýma nohama zakázán. Většinou vám nikdo nic neřekne, ale myslím, že je to otázka vychování a nechci, aby se kvůli mě někdo cítil špatně. A ačkoli nejsem věřící, do kostelů chodím s oblibou. Mám ráda tu atmosféru a baví mě obdivovat výzdobu. Je to navíc jedno z mála míst, kde člověk vždycky najde kousek ticha v tomhle uřvaném světě.