Byla to blbost, úplná blbost. Vlastně se nic nestalo, ale i tak to bohatě stačilo jako spouštěč mé vždy přítomné, byť občas už hluboko ukryté, existenciální krize a mýho nízkýho sebevědomí. A tak jsem se v sobotu zase sesypala. Vlastně už se k tomu schylovalo pár dní, ale brala jsem to čistě jako únavu neboť Velikonoce jsem měla velmi rušné a tak si mé tělo logicky potřebovalo trošku odpočinout. Jenže pak přišel proud slz a já už zase nevěděla, co se životem.

Půlku soboty jsem prospala. Byla jsem tak vyčerpaná, že jsem si to skoro ani nevyčítala. Když jsem se v pět večer probrala a uznala, že bych se mohla alespoň naobědvat, ve chvíli vnitřní síly jsem si řekla, že přece nemůžu strávit celý den zavřená doma a že není nic, co by nespravila trocha veganské zmrzliny a nové spodní prádlo. Spletla jsem se- jsou věci, které nevyřeší ani kalhotky s banánama (a to že jsou fakt cool). Při cestě městem jsem navíc akorát tak koukala na všechny holky okolo a říkala si, jak bych taky chtěla být tak spokojená a že ony určitě nemají tak nízké sebevědomí ani iracionální strachy ze stejných "hrozeb" jako já. Kecy. Všichni máme svoje stresy. Teda alespoň myslím. Ale v tomhle stavu člověk nepřemýšlí logicky.

A tak už jsem od čtyř hodin v pyžamu, v posteli, a u hrnku karamelového rooibosu s mlékem píšu tenhle článek, návod, pro sebe... a pro všechny, kdo se v tom plácaj stejně jako já.

Tak tedy, tamtadadá, menší návod nejen, jak se dostat z depky, ale taky jak jí předejít a jak mít svůj shit together, protože pokud máte život zorganizovanej a pod kontrolou, jen tu menší šance, že se na vás všechno svalí.

1) Diář- lepší než meditace. Vždycky, když mi připadá, že nemám nic pod kontrolou, sednu si k diáři a vypíšu si tam všechny plány, taky všechno, co se stalo a co by se mohlo stát, nejhorší scénáře a proč vlastně nejsou tak strašný. Všechno podtrhám, zvýrazním, přikreslím duhu a najednou má život zase řád.

2) Už si nedovedu představit život bez Habitiky, a vím, že tu o ní mluvím pořád, ale ta stránka je prostě pecka, jako přísnej kamarád, kterej ti připomene, co všechno máš dělat, když tvůj mozek zrovna odmítá fungovat nebo je hold příliš línej.

3) Úklid- pokoje a života, všechno nepotřebný harámpádí (i toxický lidi) musí pryč. A to, co zůstane, hezky na svoje místo. Protože pořádek v pokoji rovná se pořádek v duši, tak neasi.

4) Sport- protože zdravé tělo zdravá mysl, žeano. A hlavně endorfiny, a to chceš. Pokud jste pacifisti, co se občas ale potřebují vymlátit, zkuste bojový sporty. Pokud jste spíš klidnější, jóga je tu pro vás. Pokud vás obzvlášť šťastnými udělají pořádny gainz, vemte do ruky železo, no a endorfiny nejlíp uhoníte kardiem. (pokud ovšem ani za nic nemáte náladu, netlačte se do toho, viz bod 6)

5) Nenechávejte nic na poslední chvíli, protože až se to na vás všechno navalí, nebude to pěkný, přijde stres a to je přesně to, čemu se snažíme vyhnout.

6) Upřímnost- ve lžích a kličkách je těžký se vyznat a často vás můžou dostat do nepěkných situací. Pravda sice může chvíli bolet, ale z dlouhodobýho hlediska si poděkujete.

5) Buďte na sebe hodní a poslouchejte svoje tělo. Absolutně nejdůležitější bod ze všech. A taky ten, který mi dělá největší problém. Protože nadávat si do líných lam mi (ani nikomu jinému) nijak nepomůže a hlavní je si přiznat, že tělo i mozek jsou zkrátka na dně a potřebují nabrat sílu, aby se odtama vyhrabali. Když hold pár dní nepůjdete do fitka, nic se nestane, vaše svaly nezmizí a ani nepřiberete deset kilo (a i kdyby, vsaďte se, že z vašeho života kvůli tomu nikdo neodejde). Když neuděláte s předstihem všechnu práci do školy, tak to nevadí. Když vynecháte párty, tak to nevadí. Když zůstanete ležet doma a uděláte si maraton Bridget Jonesové, všem to může být jedno. Fakt. Je to váš život, vaše tělo, vaše mysl a vy byste měli vědět, co potřebuje, aby byla v pohodě.

Pozítří odlítám na Azory, spadlo to jako znamení z čistýho nebe, letadlo i s ubytováním na osm dní za 120 euro, no neber to. Tak snad si tam dostatečně odpočinu a po návratu budu zase normálně fungovat.

Mějse se moc krásně,

PA!