Zdravím!

Jelikož nám před pár dny začal únor, je čas na mé lednové (a prosincové) postřehy a moudra. Nevyděste se té slohovky na začátku, je to sice velmi emotivní a motivační příběh, můžete ho ale klidně přeskočit.

Ráda bych začala příběhem o hrdinství.

Dvacátého září vkročil do třídy pan García. Vypadal nesměle, nikomu se nedíval do očí a nevyjadřovaj se úplně jasně... ale nikoho z nás nenapadlo si myslet, že to bude úplně neschopný profesor, který nám ze studia udělá peklo. Pan García učil ekonomii veřejného sektoru a rozhodl se, že nejdůležitější práce do jeho předmětu bude ekonomický rozbor obou knih Dona Quijota. Čtyřicet procent konečné známky.

Nikomu se to moc nezamlouvalo, ale poctivě jsme týden co týden všichni přečetli patnáct kapitol příšerně nudné knihy, která nemá s ekonomií nic společného, vypisovali alespoň vzdáleně vypadající ekonomické termíny a pak k nim psali rozbor. Pan García říkal, že už za odevzdání seznamu termínů dostaneme alespoň pět bodů z deseti a pokud je rozebereme, můžeme  dostat i plný počet. Týdny ale ubíhaly a nikdo z nás neměl jedinou známku. Pan García zatím chodil na hodiny s třicetiminutovým zpožděním, nic nevysvětloval, nedržel se osnovy, a my místo toho, abychom se učili, jak fungují daně, studovali hodnotu mincí v šesnáctém století. Když už jsme dočetli i druhou část Quijota a odevzdali všechy práce, pan García se nám uráčil dát hodnocení první z nich (celkem jich bylo deset). A půlka třídy zjistila, že propadá. Včetně mě.


Na původní systém hodnocení už se pan García nepomatoval a nevím, jestli je tak pitomý nebo to jen hrál. Každopádně my se nas-štvali. A podali na něj stížnost. Na všechno, úplně všechno, co dělal blbě. Drtivá většina třídy jsme byli ochotni se podepsat na papír, který víceméně vysvětloval, že pan profesor je úplný idiot.

Mohlo to dopadnout moc špatně, ale nedopadlo. Světe div se, ostatní učitelé se postavili na naši stranu, protože věděli, že nejsme třída lemplů a děkanát nám dal za pravdu. Kdo chtěl, mohl se tedy přihlásit o přezkoušení od tribunálu z oficiálních materiálů (které opravdu vysvětlovaly fungování veřejného sektoru) a kdo ne, mohl předmět dokončit s panem Garcíou. Zhruba petnáct lidí ze sto dvaceti se opavdu rozhodlo předmět dokončit s panem profesorem.

Ale týden před zkouškou je začalala hlodat závist nebo co. Rozhodli se tedy podat stížnost na nás za to, že jsme podali stížnost na pana Garcíu. K ničemu to nebylo, ale dost nás to vytočilo (a děkanát taky).

Zkoušku už máme za sebou, známky ještě nevíme, ale myslím, že to dopadlo dobře. Hlavně jsem se ale i něco naučila a zjistila, že v jednotě je opravdu síla, bojovat se vyplácí a pokud jste odhodlaní a máte recht, pravděpodobně zvítězíte.

No ale taky jsem bohužel zjistila, že některý lidi jsou svině a neumí dělat nic jinýho než bezdůvodně házet ostatním klacky pod nohy. Nebuďte svině, plz. K ničemu to není.

A z jinýho soudku, pokud si chcete pobrečet u nějakého filmu, pusťte si Než jsem tě poznala. Hraje tam Khaleesi, Finnick, Neville a další cool herci (nebo v řeči normálních lidí Emilia Clarke, Sam Claflin a Matthew Lewis). No a pokud chcete zajímavý film s pár Zlatými glóby a Oscarem, doporučuju Boyhood (Chlapectví). Jde o docela jednoduchý film s nijak epickým příběhem, který je ale zajímavý právě tím, že zachycuje úplně obyčejný život a natáčel se během dvanácti let.

A od filmů k hudbě. Hledáte-li nějakou novou ne moc známou indie hudbu, pomůžou vám playlisty na IndieAir, Alexrainbird a Fancy Melancholic.

Už zase jsem se vrátila k The Wombats (moje oblíbené kapely se střídají v cyklech podle ročních období).

A jsem zamilovaní do klipu na Victorious (0:58 jsem totálně já) a This is gospel od P!ATD (navíc Brendon je asi ten nejpřitažlivější chlap na světě). Další dobrý klipy, kdyby vás zajímalo jsou podle mě TENTO, TENTO, TENTO, TENTO a TENTO.

A jsem jedinej blbeček, co až do Vánoc neznal Coconut song?

Nejnovější video od Steph je podle mě jedno z nejlepších na youtube A Steph sama o sobě je snad ta nejinspirativnější youtuberka. Myslím, že by se na to měl každej kouknout, uklidnit se a uvědomit si, že nothing in the nature blooms all year.

Pro případ že by se někomu nechtěl číst předchozí článek, law of attraction funguje. A tak jsem se jednoho dne vzbudila, rozhodla se, že chci jet do Barcelony, náhodou zjistila, že se tam potkám s dobrým kamrádem a teď už odpočítávám dny a vypisuji si všechna skvělá místa, která chci navštívit.

A taky jsem začala používat Plnou peněženku, stránku, která vám vrací peníze z nákupů online (já to využívám hlavně na letenky a booking, ale jsou tam i obchody s oblečením, jídlem...). Pokud se zaregistrujete přes TENTO odkaz, tak z vás budu i něco mít, ale pokud se chcete zaregistrovat bez nějakýho podporování neznámé holky z netu (což taky pochopím :D), tak TADY je úvodní stránka a můžete se zaregistrovat tam. Je to dle mého dost užitečná věcička.

A pár minipostřehů nakonec:

- dá se měsíc přežívat na bázi čokolády a rýžové zmrzliny.

- zbožňuju ovoce ve slevě protože je levnější a nemusím týden čekat než dozraje.

- sauna a pára člověka vždy pohladí na duši.

- je fajn vydat se na dobrodružství i když to znamená jen vydat se za město.

- pravá přátelství přežijí i na dálku.
- pohledy jsou prostě boží a ještě víc když vás překvapí.
- stick n' poke tetování sice bolí o trochu víc než strojkem, ale alespoň si u něj můžete pěkně pokecat (protože to trvá děsně dlouho, takže času máte dost).
- můžu hrdě prohlásit, že mám konečně kocoura, který se se mnou pomazlí v posteli (a pak mě nenechá se vyspat).

A co vaše oblíbené klipy/ písničky/ tipy na filmy/ postřehy a mudra?

Mějte se moc krásně,

PA!