Šťastný druhý prosincový den!

Sedím tady s šálkem rooibos zulú (a nemám nejmenší tušení, co je to zulú), protože jsem si řekla, že ty hektolitry černého čaje a s ním spojeného teinu nejsou úplně ideální když trpím nespavostí. Poslouchám Miike Snow a čtu si ten extrémně pozitivní článek, který jsem rozepsala pár dní zpátky. A snažím se přesvědčit samu sebe, že mi může být pořád tak fajn. Že nezáleží na tom, že mi bývalej píše každej den z nových a nových čísel a odmítá odejít od našich dveří (a já cítím spíš lítost než vztek), že kamarádka z party nám včera z ničeho nic oznámila, že na nás kašle protože se neumíme bavit o ničemi jiným než o komunismu a videohrách ani že jiná moje kamarádka pravděpodobně podvádí mého kamaráda s jiným mým kamarádem a že další můj kamarád nemá peníze ani na jídlo a je příliš hrdej na to, aby si vzal něco od nás ostatních. A že se všichni snažíme vzájemně si nějak pomoc, jenže nevíme jak, a tak se v tom plácáme a motáme a topíme a hledáme cestu ven.

Hádám, že tak nějak chutná dospělost. Zodpovědnost. Fuj.

Ale blíží se Vánoce, tak buďme pozitivní.

Nakoupila jsem si vitamíny a minerály, o kterých vím, že mi chybí (hořčík a B12 především), začala se zase pravidelně věnovat body pumpu, přestavěla nábytek v pokoji, objevila jsem pár nových receptů a vychytávek a objevila jsem pár skvělých blogů a youtube kanálů, kteté mi trošku změnily pohled na svět. Alespoň něco dobrýho teda listopad přinesl.

Světýlka už jsou všude po městě, mí přátelé se těší na klasický český punč (i když já se trošku bojím, že to jejich španělská játra oddělá při prvním doušku) a píšu ježíškovi o dárky. Odchod mé staré přítelkyně empétrojky, se kterou jsem prožila krásných osm let, odstartoval seznam a následně se přidalo ještě předplatné Respektu a Pěšky mezi buddhisty a komunisty od Ládi Zibury, abych si mohla cestovat alespoň ve své fantazii. Co se objevuje na vašem seznamu a na co že jsem teda během listopadu přišla?

Že darovat krev je fakt super věc a může to zvládnout i člověk s panickým strachem z jehel, jako jsem já. Navíc pokud jdete s přáteli, můžete si dát závod, kdo dřív napumpuje plnej sáček (vyhrála jsem). Nebo se můžete chovat jako dospělí a zapomenout na to, co jsem právě řekla.

Někdy strávit čas neužitečně je to nejužitečnější, co byste mohli udělat. Bylo pondělní dopoledne, mohla jsem psát rozbor Quijota, učit se formulky na statistiku, připravovat svůj imaginární proslov pro Evropský parlament, mohla jsem jít cvičit nebo dělat cokoli užitečného. Místo toho jsem si sedla s kamarádkou na lavičku před fakultou a mluvila. Dvě hodiny jsme tam jen seděly a mluvily. Chvíli jsem si připadala blbě, že takhle "nesmyslně" zabíjím svůj čas. A pak mi došlo, že to bylo v tu chvíli to nejužitečnější, co jsem mohla udělat. V ty dny jsem trpěla hodně silnou nespavostí, byla jsem ze všeho děsně nervózní, cítila jsem se sama, nevěděla, co mám dělat a na nic jsem se nedokázala soustředit. A chvilka, kdy jsem ze sebe mohla všechny tyhle nejistoty vysypat a někomu je konečně svěřit mi pomohla být později o dost pozitivnější a efektivnější. Navíc jsem si koupila pilulky na spaní a je to pecka.

Nejsem žádná velká fanynka youtuberů, hlavně proto, že žádný z nich nemluví moc o tom, co by mě zajímalo, ale díky Hani jsem objevila Koi's Corner a dost si ten kanál oblíbila. Pak mi ještě kamarádka poradila Steph a do té jsem se úplně zamilovala obzvlášť díky jejím videím z Himalájí, která mi pár večerů dost zvedla náladu.

náš Hugo v mojí posteli

A když už jsem vám řekla o svých oblíbených youtuberech, je tu i párblogů, které mi zvedaly náladu, jde převážně o kecací osobní blogy, jejichž majitelky mi zkrátka sedly:

http://be-at-peace-not-in-pieces.blogspot.com.es/

http://rabovarose.blogspot.com.es/

http://www.stylebrunch.cz/

http://roseheartthekey.blogspot.com.es/
http://anotherwendy.blogspot.com.es

piju čaj ze sklenice od cizrny protože jsem děsně himpster, ne protože bychom na bytě neměli čisté skleničky, ehm...

Taky mám neutálou depku ze své nejasné budoucnosti, ale snažím se utěšit tím, že bych klidně zvládla žít jako hippie. Že když nic nevyjde a nenajdu si žádnou dobrou práci, zkrátka všechno prodám (ne že bych toho moc vlastnila), sbalím batoh a vyjdu do světa, na zimu půjdu na jih a na léto se budu vracet do domoviny nebo ještě dál na sever. Kdo říká, že nemůžu strávit celej život chozením? Prakticky celá společnost. Ale společnost mi může být dost fuk a když nebudu mít normální život, tak hold nebudu, svět se taky nezblázní.

ukradla jsem květinu v parku a přilepila se mi na paha Hobbse

Víno, Moleskine a Machiavelli. Můj "noční stolek", kterej jsem si rozhodně nepřinesla od popelnic.

Už dlouho říkám, že potřebujeme antikoncepci pro muže a že nechápu, co je na tom tak těžkýho nebo lépe řečeno proč by mělo být o tolik těžší nakecat ženskýmu tělu, že je těhotné než říct spermiím, aby se moc nehejbaly. Už jsem za tím začala vidět spiklenectví patriarchátu a farmaceutických společností a pak jsem narazila na TENTO článek na CNN. A tak se mi to potvrdilo. Je to spiklenectví patriarchátu a farmaceutických společností.

Pohledy (a dopis) mi udělaly děsně velkou radost, ale jeden nebyl podepsanej a tak nevím, od koho je :D

Mějte se moc krásně,

užívejte prosinec,

PA!