Poslední tři týdny jsem se cítila jako Sisyfos, všechno se mi rozpadalo pod rukama, já se to snažila spravit a vždy, když už to vypadalo, že se vše konečně vyřeší, ten kámen, který jsem vynesla do kopce, zase spadl dolů. Tak jsem změnila přístup. Sedím pod kopcem s kamenem u nohou, trucuju a je mi jedno, co si bohové umanou. Nic se teda nevyřešilo ale alespoň už jsem docela v pohodě.

Před dvěma týdny jsem se vrátila do Granady, do našeho bytečku na Kapří ulici, a s radostí vám můžu říct, že konečně máme doma internet. Za pár dní nám začíná vyučování a upřímně, už se opravdu těším a to i přesto, že můj rozvrh na první semestr je poněkud vražedný. Z pekelného vedra už teploty klesly na příjemných dvacet stupňů a jo, doufám, že mi tím Vesmír dává najevo, že bude zas brzo všechno dobrý.

To by bylo něco málo k aktuálnímu dění v mém životě a teď vás konečně můžu zaplavit dávkou fotek a příběhů z mého pobytu v Římě, nechť se líbí.

Po zklamání z Florencie mé srdce začalo nadšeně plesat jen co uvidělo první zříceniny. To je moje láska, to je můj Řím. Radost nevyprchala ani během těch následujících čtyř dní, které jsem v tomto překrásném městě strávila a myslím, že se nevytratí nikdy.

 Miluju miluju miluju tartufo.

Tohohle pána jsem uviděla na Via del Corso. Přešla jsem ho, ale po pár krocích jsem se zastavila. Denně potkávám spousty žebráků, některým přispěju, některým ne (z českých sociálních dávek se přece jen přežít dá), ale tento pán vynikal. I přesto, že měl patrně málo prostředků na to, aby rozjel solidní byznys, snažil se něco vyprodukovat alespoň ze snadno získatelného materiálu- listů rostlin. Vyráběl z nich figurky zvířátek a ty pak na ulici prodávál za dvě eura. Jeho snaha mě oslovila, tak jsem se vrátila a vědoma si toho, že žádné z těch zvířátek by se mnou asi dvacetihodinovou cestu busem nepřežilo, jsem tam pánovi ty dvě euro hodila, aniž bych si zvířátko vzala, a ukázala mu dva vztyčené palce, abych mu dala najevo, že se mi opravdu líbí, co dělá. Tak pokud někdy po této hlavní římské nákupní ulici půjdete, mrkněte, jestli tam tenhle pán někde nesedí a radši hoďte euro do jeho klobouku než do Fontány Di Trevi.

Taky jsem si zašla na výstavu Banksyho, ale o tom víc až někdy jindy.

Malá rada: pokud nechcete utratit osm euro za skleničku pomerančového džusu, nedávejte si jej u kolosea.

Mucha a Barbie, vražedná dvojce.

 Nově opravená Fontana Di Trevi. Tak bílá, že skoro bolí se na ni dívat.

Invaze Mickeyho