A nemám nic proti tomu si s někým promluvit, pokud má opravdu někdo z nás co říct, ale pokud mi někdo řekne, ať ho neignoruju, že on si se mnou chce jen tak popovídat a pak očekává, že to budu já, kdo bude vymýšlet náměty k hovoru, tak ať jde do háje, na to nemám ani chuť ani čas. Kde lidi berou čas na to, aby jen tak tlachali? To nemáte školu? Práci? Nemusíte uklízet? Nakupovat? Vařit? Nemáte knížku nebo film, co by byly zajímavější než bezpředmětný kecání o počasí? Proč si povídat, když není o čem?

A další věc, proč lidé nezvládají ticho? Zhruba čtyři roky zpátky jsem byla taky taková, měla jsem vzato, že když jste s někým, musíte mluvit. Že ticho je trapné nebo nebezpečné. A pak jsem začala randit s klukem, který si v tichu vyloženě liboval a měl ze mě strašnou srandu, když viděl, jak jsem z toho vystresovaná. Teď je na mě možná ještě trochu naštvanej, ale za to, že mě naučil nevnímat ticho jako nepřítele, jsem mu strašně vděčná, a jestli ho někdy uvidím, tak mu za to poděkuju. Ticho není zlé, ticho netýrá zvířátka ani vás nepomlouvá za zády, ticho je klid, tak se ho tak pokuste začít vnímat.

Ano, tenhle článek je jen takový můj výlev, ale potřebovala jsem to ze sebe dostat, protože jsem právě jednomu spolužákovi oznámila, že je drama queen a furt hledá problémy, tam kde nejsou, přičemž jsem se snažila nebýt moc hnusná, ale někde jsem to vyventilovat potřebovala.

Zároveň jsem vás tímto chtěla poprosit, chápejte introverty a neberte si to zle, my proti vám nic nemáme, jen hold tak nepotřebujeme komunikovat s okolím, jak by se od nás třeba očekávalo.

Jo a taky, nebuďte zatraceně otravní.

Dík.