> Proboha!
> Proč zrovna za mnou musí sedět holka, která žužle bonbony?
> Ok, už to documlala.
> Že neslyším šustění?
> Prosím ne.
> NE.
> Umřu.
> Pustím si písničky.
> Snad ji tak neuslyším.
> Neslyším, pohodička.
> S písničkama je vždycky líp.
> Sakra.
> Dochází mi baterka v mobilu.
> Už by alespoň nemusela cumlat ty bonbony.
> Spletla jsem se.
> Jak dlouho může člověk vydržet cumlat bonbony?
> To u toho schválně mlaská tak nahlas?
> Jednou jí musí dojít.
> Tak se pokusím usnout.
> Stejně už je pozdě žejo.
> Maminka říkala „dej si na spaní půlku kinedrylu“
> Lup ho tam.
> Což o to, spát by se mi chtělo, ale pohodlný to moc není.
> Tak se opřu o okno.
> Jenže to nepomáhá.
> Šup nožku nahoru.
> Jo, to je lepší.
> Ne dost.
> Šup tam i druhou.
> Padááám.
> Ok, tak jinak.
> Do klubíčka si lehnu.
> Proč všichni zvládají spát v sedě, jen já jsem retard?
> Šmarja, promiňte, paní!
> Utlačovat takovou křehkou důchodkyni je asi jeden z nejhorších hříchů, co?
> Ajajaj.
> Ale stejně nemůžu spát.
> Jůů, Benátky.
> Jo prej že pauza.
> Ha!
> Tak z tohohle mýho teplíčka mě nikdo nedostane.
> Ani kdyby mě na vidle brali.
> Šest ráno, ok, to docela utíká.
> Och, tolik lidí vystupuje ve Florencii?
> Pohodlí!
> Ou jé, mám pro sebe obě sedadla!
> Proč zrovna ta bonbonová holka musela v autobuse zůstat?
> A to jí ty bonbony nikdy nedojdou?
> To už se dělají nekonečné balíčky nebo co?
> Příroda je to ale hezká.
> Jůůů.
> Jsem ráda, že jsem jela autobusem.
> Jejda, to už jsme v Římě?