Roma 2014 part 1

Ahoj!

Tak tedy po dvaceti hodinách v autobuse jsem konečně dorazila do Říma. Ubytovaná jsem byla v Ottaviano hostelu ještě se dvěma kluky z Argentiny a jedním párem nevím odkud. Hostel naprosto doporučuju, je levný, docela blízko k centru a recepční byly děsně super holky.

Jakmile jsem se vysprchovala, vydala jsem se do víru velkoměsta a hned po chvíli jsem zjistila, že opravdu nebylo z čeho mít strach, neboť v Itálii člověk není nikdy sám a už jsem se domluvila na večer na párty s jedním Italem. Nejdřív jsme šli na limoncello, kdy jsem pomalu začala zjišťovat, že chudák kluk neumí moc dobře anglicky a taky že není vlastně nijak zajímavý. Nu což, říkala jsem si, že hned půjdeme tančit, tak to bude jedno. Nebylo. Ukázalo se, že Ital je naprostý freak a jakmile se na mě jinej kluk jen podíval, začal mu vyhrožovat, že ho zmlátí. Což mě opravdu nijak neohromilo a čím dál urputněji jsem přemýšlela jak se ho zbavit. Jednou, když jsme šli ven na vzduch, potkal tam kamaráda a dali se do řeči, tak jsem tam chvilku stála sama a přišla skupinka kluků, tak jsme se začali bavit a byli fajn a jednomu jsem dala Blackdevilku a ptali se že kam půjdu po té párty a tak. A už tam stál Freak a vyšiloval, že co si to dovolujou a ať jdou hned pryč a nechají mě být. Já zatím propadala mírnému zoufalství.

Na záchodech jsem pak rychle na kus papíru napsala svůj facebook a telefonní číslo a nenápadně to při tanci šoupla do ruky jednomu z kluků, kteří mi byli sympatičtí a se kterým jsem si předtím chvilku povídala.

A pak přišla záchrana- začal se mnou tančit kluk z Finska, který neuměl Italsky a tak si na něj Freak nemohl moc frkat, protože Fin jeho výhružkám jednoduše nerozuměl. A tak jsme si šli ven povídat, zatím co Freak nás pozoroval z povzdálí. Nakonec se nám povedlo mu utéct a procházeli jsme se spolu po Římě až do šesti do rána, neboť se rozhodl, že mě doprovodí až k mé ubytovně u Vatikánu (což bylo na druhé straně města).