Ahoj!

Celý den jsem jak přejetá parním válcem a po cestě domů jsem měla jediné dilema: jestli, jakmile dorazím, budu dřív jíst či spát (vyhrálo jídlo). Pro vás tady mám dalších pár tipů na filmy (více ZDE), pro případ, že stejně jako já a ostatní lůzři budete o víkendu doma. Já teda hlavně proto, že se musím učit a vypracovávat materiály na debatu (bude ze mě malej sociální demokrat. Nedobrovolně), ale asi bych nikam nešla ani tak. Jsem líná. A v neděli mě čeká koncert. Což bude provar. Ajajaj.

Už několik let je tohle jeden z mých nejoblíbenějších filmů, takový ten na který se kouknete, když máte depku a hned vám to trochu prozáří den. Uznávám, že hloubka je docela nulová (což se odráží i v hodnocení na čsfd), ale to je někdy taky potřeba. Mimo to jde o film o rok starší než já, tak se mi líbí koukat na poberťáckou komedii z té doby.

Náhled do londýnské společnosti v roce 1961, hlavně tedy do života chytré a talentované Jenny. Několik nominací na Oscara a dobré hodnocení na čsfd. Celkově se mi líbí ta atmosféra.

Život Marie A. byl sám o sobě neuvěřitelně zajímavý a v uměleckém zpracování Sofie Coppoly se jedná o opravdu dobrou podívanou.

Na tento film jsem téměř celou dobu hleděla s otevřenou pusou. Jde vlastně o film inspirovaný skutečnou událostí, kdy středoškolský učitel žákům ukázal jak lehké je nechat se vlákat do diktátorství. Opravdu jeden z nejlepších filmů, co jsem v životě viděla a moc moc vám to doporučuju. A upřímně, i když by mi některé věci vadily, asi bych se taky přidala.

Pokud se chcete zasmát, tak tohle zaručeně pomůže, protože horší film byste jen těžko hledali. Grafika, děj (už soudě podle názvu) a vlastně úplně všechno se v tomto případě zkrátka nepovedlo (takový ten trapný pocit, když si v klidu spíte, pak se probudíte a najednou zjistíte, že vám tyranosaurus žere nohu, to nechcete).

Doufám, že se budou filmy hodit a budu moc ráda, když mi na ně napíšete váš názor, obzvlášť na toho Vůdce, protože ve mě to zanechalo opravdu silnou stopu.

Mějte se krásně, užijte se víkend,

PA!