Ahoj!

Vzpomínáte, jak jsem říkala, že jsem už zdravá? No tak to asi nebyla tak úpně pravda a už zase jsem musela zůstat doma, jupí jej. Alespoň teda čtu... a jím, naprosto nezřízeně, i když na  tom není nic neobvyklého.

Prosili jste mě o víc článků o knížkách, proto jsem se rozhodla začít se svými oblíbenými autory a prvním z nich bude Jostein Gaarder.

Jostein Gaarder je norský spisovatel hlavně pro děti a mládež. Jeho knížky jsou charakteristické tím, že i když je najdete většinou v oddělení s dětskou literaturou, nejsou tak úplně určené pro děti, protože se v nich většinou pojednává o filosofických otázkách, čímž se řadí do jedné skupiny například s Malým princem.

Nečetla jsem od něj úplně vše, ale jeho styl mám moc ráda, s kamarádkou jsme ho pojmenovaly "prostě strašně pěkný", protože přesně to na něj sedí a jeho knížky vás pohladí po srdci, jojo přesně tak.

Tohle jsou knížky, které jsem od něj četla...

Rovnou říkám, že se to nečte samo a občas si člověk připadá spíš jako by četl učebnici, což částečně tato kniha i je, protože popisuje vývoj filozofie od starověké mytologie až po existencialismus a zároveň popisuje příběh patnáctileté Sofie. Tahle knížka vám nenásilně pomůže pochopit základy filozofie a to se rozhodně cení, mimo to je v seznamu knih na ctenipomaha.cz, takže její přečtením můžete pomoci potřebným.

Jedna z nejlepších knížek, co jsem když četla (a zrovna teď ji čtu podruhé). Malý Hans Thomas s tátou cestují přes celou Evropu z Norska do Řecka, aby našli Hansovu maminku, po cestě se k Hansovi dostává malá knížka, která popisuje životní osudy lidí několik generací zpět, jedná se tedy o mnohovrstevný příběh a je to naprosto geniální dílo.

Georgovi zemřel otec, po několika letech ale nachází dopis, ve kterém mu jeho otec vypráví příběh o dívce s pomeranči. Ta knížka není tak depresivní jak by se mohlo zdát, ale cituji svou kamarádku: "To bylo tak strašně krásný, ale konec už si moc nepamatuju, protože jsem na něj přes slzy skoro neviděla". Já měla tu knížku za jeden den zhltnutou, jiné kamarádce zase připadala nudná, asi to hodně záleží na člověku.

Je to kniha psaná formou dopisů mezi dvěma bývalými milenci, kteří si píšou o jejich názorech na vše okolo a hlavně na jednu událost, která výrazně změnila jejich životy. Jeden z nich vše bere z vědeckého hlediska, druhý z takového spíš spirituálního, takže se tu setkávají dva pohledy na věc. Uznávám, že tahle knížka mi připadala nudná a nemohla jsem se ní moc dobře přelouskat, ale zpětně jsem ráda, že jsem ji přečetla, protože myslím,že mi dost dala.

Tato knížka taky nepatří mezi moje úplně nejoblíbenější, ale upřímně asi nezvládnu říct proč. Vyprávím o nesmírně inteligentním a nadaném Petrovi, kterému se nechce být spisovatelem, ale má takovou spoustu námětů, že se je rozhodne prodávat spisovatelům bez fantazie, proto zde opět najdeme jak hlavní dějovou osu, tak spoustu vedlejších příběhů, které jsou většinou geniální a za tenhle nápad na knížku Gaardera strašně obdivuju.

Jde o pohádku se vším všudy, opravdu nic složitého, spíš jen hezký příběh před spaním, ze kterého dostanete chuť na palačinky. A když už nic, určitě vás okouzlí ilustrace/koláže od Františka Skály.

Kniha popisuje rozhovor mezi těžce nemocnou dívkou Cecilkou a andělem, který jí pomáhá se vyrovnat s nevyhnutelnou smrtí. Na můj vkus byla knížka až moc náboženského ražení a nepřinesla mi nic moc nového ani zajímavého, takže ji moc nedoporučuju.

Četli jste od něj něco? Chtěli byste?