"Znáš příběh o Sant Jordim?" zeptal se mě pan Doko. Neznala. "A chceš, abych ti ho povyprávěl? Je to takový pěkný romantický příběh.". No dobře, tak jen do mě, já na to, a pustil se do vyprávění...

Před spoustou spoustou let žil v Montblanku drak, který byl schopný otrávit vzduch a zabíjet dechem. Lidé byli tak vystrašení, že mu každý den obětovali jednu ovci. Když ale ovce došli a drak se dožadoval své oběti, rozhodli vesničané, že budou oběť muset losovat mezi tamními ženami...

To jsou teda pěkný sexisti.

Můžeš mě prosím nechat dovyprávět pohádku?

Dobře, dobře.

No a tak losovali. Jenomže bohužel vylosovali zrovna princeznino jméno. A protože přece nemohli poslat princeznu drakovi...

No jasně, protože kdyby byla chudá, bylo by to všem fuk...

Klári, prosím.

Dobrá, tak promiň, už mlčím.

Tak tedy, protože nemohli dát drakovi za oběť princeznu, rytíř jménem Sant Jordi, se třpytivou zbrojí a bílým koněm, se rozhodl draka zabít. Mečem mu probodl srdce a tak zachránil nejen princeznu, ale i celé město. Na místě, kde se vylila drakova krev pak vyrostly ty nejrudější růže, jaké kdy město vidělo. No a od té doby na Svatého Jordiho dávají kluci svým slečnám rudé růže a ony jim zase knížky.

Proč knížky?

Nevim, prostě knížky... ale je to pěkný, ne?

Ale jo.

Legenda se může lišit podle toho, kdo vám ji zrovna vypráví (a vždycky bude mít svoje mouchy), hlavní pointou příběhu ovšem je, že dvacátého třetího dubna se slaví láska a kultura, tedy ty dvě věci, které činí svět nejkrásnějším. Proto pokud chcete někomu milovanému koupit růži nebo knížku (ano, třeba i sobě) zítra proto máte perfektní výmluvu.