Bylo půl druhé v noci a já konečně vystoupila z letištního autobusu na plaça de Catalunya. Neměla jsem mapu ani data v mobilu. Dostat se k Sagradě Familii, nejdůležitější barcelonské turistické atrakci, přece nemůže být tak těžké, no ne? Ale najednou jsem nevěděla kudy se vydat a metro nebo taxíky jsem použít odmítala. A tak jsem se zeptala prvního kluka, který vypadal jako místní. Jeho první slova byla: "radši jeď metrem, je to děsně daleko". Ne, děkuju, radši se projdu. Ukázal mi ale směr a já se vesele vydala na cestu. Až mi došlo, že jsem pravděpodobně musela dávno přejít ulici, na které jsem měla odbočit. Chtělo se mi spát, měla jsem hlad a a bylo to tu- zase jsem se ztratila. A pak jsem si uvědomila, že za celý celičký můj život se mi nestalo, abych nakonec přecejenom netrefila tam, kam potřebuju. Ani jednou. Vám snad ano? A úplně stejně je tomu i v životě, člověk občas nevychytá ty nejlepší zkratky, možná nejde úplně rovně a možná se i párkrát otočí v kruhu, nakonec ale vždycky dojde tam, kam chtěl.

Jsem teď docela happy. Jde to poznat?

Páni v reflexních vestách mi pak navíc řekli, že jdu správně a doplnili, že po té samé ulici mám následovat další půl hodiny, než se přede mnou zjeví ta Svatá rodinka. A zjevila.

 Casa Batlló

 nejbožejší snídaně- vegan čoko-banánový koláč

V Gula Sana mají všelijaké gluten free dobrůtky a některé jsou navíc vegan, bez fruktózy... stojí za to tam skočit.

 Sagrada

Parque Güell

 Když váš foťák zaostří radši na kytku za váma než na vás.

Tofu a zelenina v kari omáčce (čekala jsem ji žlutou jakože) a rýže ve Vegetalii. Je to vegetariánská restaurace a po Barceloně má několik poboček.

Mějte se moc krásně,

posílám pozdravy a čao!

PS: složka se jmenuje thursday travels a dneska je pátek. Jsem rebel.