Říkají, že slavit by se mělo každý den. Další z velkých pravd se kterými nesouhlasím. Ne každý den může být speciální, protože pak by ty opravdu důležité dny nevynikly. Hledat ovšem důvody k oslavě více než často nezní vůbec špatně, proto poctivě slavíme každé narozeniny, každou zkoušku i toho Valentýna. Kamarád přišel s tím, že bychom se my nezadaní měli sejít a zapít spolu žal, zadaní jsou ovšem vtěrky a nakonec jsme šli zase jako parta spolu. Ne že bych si stěžovala, ty lidi miluju nadevše.

Jedno z hlavních témat, které jsme zvládli probírat pěkně dlouho, byly první dojmy. Všimli jsme si tak, jak často dokážou klamat. Já měla několik prvních měsíců vzato, že má aktuální spolubydlící mě nenávidí, stejně tak jako jeden z mých momentálně nejlepších kamarádů si zas myslel, že já nenávidím jeho. První myšlenka, která mě napadla, když jsem viděla svou dnes již nejlepší kamarádku byla: "proč ksakru sedíš na mým místě" a tak dále a tak dále. Doporučuju vám si o tom s kamarády pokecat, možná se dozvíte zajímavé věci. S vědomím toho, že následující den v devět ráno máme hodinu administrativního práva jsme se ovšem už po půlnoci pomalu vydali směrem k domovu a cestou si zpívali Don't stop me now, tančili a vypadali, že jsme toho vypili víc nez jen dvě piva.

Ten den jsem navíc slavila ještě jednu událost. Známky se tady totiž publikují až několik dní či týdnů po samotné zkoušce a neumíte si představit mé překvapení, když jsem zjistila, že jsem z předmětu, o kterém jsem byla přesvědčena, že jím nemůžu projít, dostala nejlepší známku ze třídy, tedy plný počet bodů. Moje nadšení bylo o to větší, že jsem si byla vědoma toho, že moje finální práce (50% známky) měla poněkud kontroverzní téma- návrhy na změnu zemědělské politiky v Evropské Unii. Vlastně takovej veganskej manifest no, a taky proto mi na té práci tak záleželo. V žádném předmětu jsem neklesla pod devadesát procent a tak jsem došla k názoru, že absence jakéhokoli společenského života nebo partnera, který by si vyžadoval mou pozornost, byla alespoň k něčemu dobrá.

Po poslední zkoušce jsme sice měli jen tři dny volna, ale zatím ještě nemáme moc úkolů, takže se snažím hlavně odpočívat a načerpat síly na nový semestr. Ostatně první dny jsem nebyla schopna ani cokoli číst, takže jsem jen poslouchala pozitivní podcasty a mluvenou verzi Respektu.

Pěšky mezi buddhisty a komunisty od Ládi Zibury (ilustrace téhle knížky jsou laší věcí, která mě činí šťastnou) + mango/kiwi smoothie + moje sluníčko

Jo, jsem dost in love se svým oborem a může to být otravné, ale myslím, že každý má právo na sdílení své lásky.

A nakonec, dneska mi konečně přišla moje kartička dárce krve, takže jsem po dvaceti letech života konečně zjistila, jaká jsem krevní skupina (právě včas žejo), hned jsem si teda o skupině A+ běžela něco málo přečíst na internet. Jedno z témat, na které jsem se chtěla zaměřit bylo stravování, spíš tak ze zajímavosti, protože už jsem byla připravená smát se tomu, jak bych do sebe měla cpát maso a podobné pro mě nepřijatelné věci. Hned první věta mi ovšem vyrazila dech: "Krevní skupině A velmi prospívá vegetariánská strava - je to vlastnost, kterou zdědili po svých usedlejších a méně bojovných prapředcích.". To asi vysvětluje hodně věcí (například proč jsem takovej pacifista). Je možné, že tomu nevěříte, ale v biologii jsme si říkali, že něco na tom bude a zatím jsem zjistila, že to prakticky na všechny sedí, maminka je třeba nulka a největší masožravec jakého znám. Čímž bych se ještě ráda dostala k tomu, jak důležitá je tolerance, protože moje máma mi ve veganství strašně fandí a já jí do jejího jídelníčku taky nekafrám, můžeme tedy žít v klidu a míru, ne jako lidé, kteří si mermomoci chtějí prosadit svou, ničemu tak nepomůžou a akorát rozvíří vlny.

Tady to nechám, byl to stejně jen takový můj výlev. Mějte se překrásně, buďte pozitivní a čao!