O fungování Karmy a o nočních překvapeních
Bylo jedenáct večer a já pochodovala domů z fitka, není to zrovna krátká cesta, zabere mi zhruba půl hodiny rychlé chůze, ale po fitku jsem většinou nadopovaná endorfiny a navíc si pouštím do sluchátek nový mix, do chůze si tančím a užívám si toho pocitu. Ten večer byly ulice prapodivně prázdné, ale naproti mě šel ještě jeden kluk. Když už jsem byla téměř u vchodu do domu, namířil si to ke mě a já se snažila klíče zoufale najít, abych se vyhnula jakékoli nutnosti komunikace. Měla jsem umyté ještě mokré vlasy v drdolu, byla jsem odlíčená a ready akorát tak na spánek. K mé smůle, kluk byl rychlejší než já, přišel ke mě a začal na mě mluvit. Otráveně jsem si vytrhla sluchátka zeptala se, co potřebuje.
kluk: Nevíš, kde je Plaza de la Trinidad?
já: Půjdeš rovně a při první příležitosti zahneš doprava.
kluk: Díky.
*pomalu se otáčím ke dveřím a chystám se zmizet*
kluk: A nevíš jestli je tam internetová kavárna?
já: Nevím.
kluk: Aha.
*chvíle trapného ticha, opět se otáčím ke dveřím*
kluk: Já totiž hledám internetovou kavárnu.
já: Mhm.
kluk: Nevíš, kde bych mohl nějakou najít?
já: Nevím.
kluk: Aha.
*další trapné ticho, představte si cvrkání cvrčka*
kluk: Bych si potřeboval odeslat email, víš?
já: Jo, tak to hodně štěstí, třeba tam ta internetová kavárna bude.
kluk: To doufám, fakt to musím odeslat a nemám data.
já: Mhm.
*přemýšlím, jak to zdvořile utnout*
já: Chceš heslo na naši wifi?
kluk: No to by bylo boží!
*nadiktovala jsem mu heslo, on odeslal mail*
kluk: To ti musím oplatit, pojď, zvu tě na večeři!
já: Né, to je dobrý. *fakt už jsem chtěla jít spát*
kluk: Ne, opravdu, moc ti dlužím, zachránila jsi mě, znám tady kousek dobrej tapas bar.
já: Fakt, teď jdu z fitka, nejsem zrovna ve stavu, kdy bych mohla jít do baru.
kluk: Ale prosimtě, vypadáš v pohodě... doufám, že máš ráda ryby... tak pojď
*chytl mě za loket a už jsme šli*
A lidi, byl to skvělej večer. Znáte to, když je vám během pěti minut jasný, že si s tím člověkem budete rozumět? Tohle bylo ono. A uznávám, že jsem se začala cítit o dost příjemněji, když mi došlo, že je teplej. Chvilku předtím, než jsme se rozloučili, mi řekl, že do příště musím sepsat seznam bláznivých věcí, které chci udělat a pak je spolu splníme. Co byste chtěli udělat vy? (potřebuju inspiraci, protože mě skoro nic nenapadá :D)
A tak, když někomu pomůžete, i když takovou blbostí jako heslem od wifi, opravdu se vám to vrátí.
Od té doby už jsem se s Danim viděla několikrát, je to jeden z těch lidí, kteří mají známé úplně všude. Támhle vám zajistí zmrzlinu zdarma, támhle vás dostane do promítací místnosti v kině, seznámí vás s majitelem galerie... A pak vám dojde, že tenhle člověk vás jednou úplně zničí. A taky že vlastně není teplej.
Tyyjo, tak tohle je super seznámení :) a to že není teplej? hmmm, že by se něco klubalo? :P
OdpovědětVymazatHaha, těžko říct :D
VymazatTak tohle je skvělé seznámení. Ale u mě je to většinou tak, že taková ta náhodná seznámení jsou vždy nejzajímavější :D
OdpovědětVymazatNo přesně, alespoň člověk pak může vzpomínat a "týjo, víš, jak jsme se tenkrát seznámili? Fakt jsem se s tebou nechtěla bavit a pak jsem myslela, že jsi gej" :D
VymazatMiluju tvoje příběhy :)
OdpovědětVymazatOoooch, to mě zahřálo u srdce :)
Vymazat