tip na knížky: Carlos Ruiz Zafón
Zdravím!
Prošla jsem si tak tipy na knížky, které jsem vám sem zatím dala a plna zděšení jsem zjistila, že se tady ještě neobjevil jeden z mých nejoblíbenějších autorů Carlos Ruiz Zafón (a taky jsem nejspíš vymazala článek o Percy Jacskonovi, další osudová chyba), proto vás s ním seznámím teď.
"Zábava je jako opium. Zbavuje nás zoufalství a bolesti, i když jen na velmi krátkou dobu."
Na Zafóna jsem narazila už tak před čtyřmi či pěti lety. Díky jednomu blogu jsem tenkrát zabrouzdala do knihovny a vypůjčila si Stín větru. O pár dní později už jsem běžela do knihkupectví a tu samou knihu si kupovala. Protože ty nejlepší jednoduše stojí za to vlastnit. Je to jako mít doma pár spolehlivých přátel, na které se vždy můžete obrátit a zapomenout na vlastní realitu.
A proč mě tahle knížka tak dostala? Tak zaprvé se děj odehrává v překrásné Barceloně ovšem za režimu diktátora Franca, což příběhu už dodává temnější stránku. Nejde ale o nějaký historický román, nýbrž o knihu s prvky thrilleru, detektivky, magie i romantiky. Navíc je poměrně mnohovrstevnatý a to já ráda, protože povrchní věci už mě začínají dost nudit. V tomto případě sice potrvá, než se dostanete k jádru věci a historii postav rozmotáte, stojí to ale za to.
Z té samé série (Pohřebiště zapomenutých knih) vyšly ještě další dva tituly, Andělská hra, Nebeský vězeň a čeká se na poslední, která by tento celek uzavřela. Dobré ale je, že i když se sebou souvisí a mají stejnou většinu postav, četba ani jednoho z těchto dílů není nutná pro porozumění dalšího, proto není důležité, v jakém pořadí je přečtete nebo pokud zůstanete jen u jednoho. Nejvíc se mi líbil právě Stín větru, ale ostatní taky nejsou vůbec špatné.
"Každá kniha, každý svazek má duši. Všechny v sobě mají duši toho, kdo je napsal, a taky duši těch, kteří je četli, prožívali a snili s nimi. Pokaždé, když kniha přejde do jiných rukou, pokaždé, když někdo přejede po jejích stranách pohledem, duch knihy roste a sílí. …Když nějaká kniha upadne v zapomnění, my, strážci, se postaráme. Knihy, které si už nikdo nepamatuje, knihy ztracené v čase žijí navždy s nadějí, že se jednoho dne dostanou do rukou nového čtenáře, k novému duchu. Každá z knih byla nejlepším přítelem nějakého člověka. A teď mají nás."
Hned za Stínem větru je mým oblíbencem Marina. Děj sice není tak spletitý ale atmosféra je stejně kouzelná. Nakonec jsem se pustila do ranějších dílek, Zářijových světel a Knížete z mlhy, ty mě sice neokouzlily tak moc ale i přesto jsem je zhltla během jednoho dne a pořádně jsem se bála, protože jsem byla doma sama a jsem strašpytel.
- "Vypadáte špatně."
- "Těžko trávím."
- "Co?"
- "Skutečnost."
- "To nejste sám."
Znáte autora? Pokud si od něj něco přečtete, určitě dejte vědět, zajímal by mě váš názor :)
Mějte se moc krásně a užijte si víkend!
0 skvělých komentářů:
Okomentovat
Jsem moc ráda za všechny vaše nápady, připomínky a názory. Jen prosím slušnou formou.