Před Vánoci jsem si netrpělivě odškrtávala každý den, který mi zbýval do návratu domů, jakmile jsem ale seděla v autobuse směr letiště Barajas, najednou mě popadl stesk a tak jsem si uvědomila, že jsem musela odjet na to, abych si tohohle místa začala víc vážit.

Něco podobného se mi dělo během zkouškového. Vzhledem k tomu, že můj pobyt zde je dost závislý na mých známkách, asi chápete, že jsem byla poněkud vystresovaná. Pořád jsem si opakovala, že by se nic až tak strašného nestalo, mí přátelé by mě určitě neodsoudili, zase bych byla se svou mámou, mohla bych chodit do oblíbeného baru, trávit čas s lidmi, které už znám dlouho a které zbožňuju, mluvit svým jazykem... čím víc jsem si ale tohle připomínala, tím víc mi docházelo, že přes všechno to dobré, co v Česku je, se tam vrátit nechci.

Protože teprve tady jsem poznala, jaké to je, opravdu někam zapadnout, poprvé mám partu, poprvé chápu, jaké to je, když vám lidé nejdříve dají šanci a zanevřou na vás až pokud je zklamete a ne naopak. Už vím, jaké to je, když pouhý úsměv stačí k navázání přátelství, tady jen když chvilku sedíte sami ve školní jídelně a už se vás kluk z francouzského překladatelství ptá, jestli nezajdete na kafe. Tady věří lidé vašemu slovu prostě proto, že je to vaše slovo a ne proto, že předložíte důkazy. Tady vám lidé přejí úspěch a dobré výsledky ve škole nehledě na to, jestli je mají oni nebo ne. Žádná přetvářka, závist nebo naschvály. Utopie, co?

Pokaždé, když jdeme s partou do kina, na tapas, pivo, kafe, botellon nebo prostě jen hrát stolní hry, koukám na ně a říkám si, jak ohromný štěstí mě potkalo a možná jsem naivní, že takhle věřím lidem, které znám pár měsíců, ale opravdu jsem přesvědčená o tom, že mě nezklamou a taky upřednostňuju se spálit než žít pořád ve strachu. Nedávno jsme šli s pár spolužáky na pivo a když jsme se kolem jedné ráno vracely s kamarádkou domů (bydlí ve vedlejší ulici), těsně předtím, než jsme se měly rozloučit, z ní vypadlo, že se jí líbí náš kamarád. Oznámila jsem jí, že se mi ještě nechce spát a že pokud to chce u mě nad sklenkou Becherovky probrat, není problém. Skončily jsme několikahodinovým rozebíráním všech světových problémů až jsme se dostaly i právě k otázce (sebe)důvěry. Svěřila se mi, že se strašně bojí, že někdy něco plácne a my si uvědomíme, že je divná a přestaneme se s ní bavit, vyloučíme ji z party a ona zůstane bez přátel. Tedy i jedna z mých největších obav. Až na to, že ona je snad nejpopulárnější holka ve třídě a já byla vždycky černá ovce. Upřímně, když jsem slyšela, že i ona má takové obavy, dost mě to uklidnilo, všichni máme svoje strachy a né vždy se od sebe příliš liší.

Díkybohu, zkouškové jsem zvládla (doufám) úspěšně a nikam se vracet nemusím. Známky sice ještě nevím, ale u většiny předmětů si docela fandím (lol). A pro ty z vás, které jednou zkouškové taky čeká mám pár tipů.

- Makeup- kašlete na to, není čas ani na dýchání, všichni vás omluví, oni to chápou, stejně taky musí čumět spíš do knížek než na vás.

- Outfit- kašlete na to, není čas ani na dýchání, když se ty dva týdny (ok, v Česku dva měsíce) nevysvlečete z pyžama, ušetříte spoustu času.

- Vlasy- kašlete na to, není čas ani na dýchání, dokud vám z vlasů neskapává olej, je všechno v cajku... a pak budete mít alespoň na čem usmažit palačinky útěchy.

- Zdravý životní styl- hele, během zkouškovýho jde hlavně o to přežít, takže si nakupte spoustu koláčků, pár balení nutelly a cvičení nechte na jindy.

- Spánek? Spánek je pro sraby.

- Kafe je nejlepší přítel studenta.

- Učit se průběžně je opravdu dobrý nápad, pak alespoň nezešílíte během těch pár dní, které na učení dostanete před zkouškou.

- Pokud máte odevzdávat skupinovou práci, zajistěte si, aby vaši spolupracovníci byli spolehliví a vy jste za ně nemuseli vše dodělávat dvě hodiny před deadlinem.

(vzkaz pro uklidnění od mého francouzského kamaráda a nejhorší práce jakou jsem kdy musela odevzdat- viva práce ve skupině)

Musím říct, že zkouškové ovšem mělo i své výhody, tak například jsem se musela soustředit na školu tak moc, že můj mozek neměl čas na to, zabývat se existenciální krizí ani jinými shity. No a taky jsem se díky vzájemnému sdílení poznámek a zapíjení zkoušek začala bavit se spoustou lidí, kteří se předtím vyhýbali mému sociálnímu kapitálu.

 naše menší parta

můj nejlepší španělský kamarád