Dobrovolničení, pomoc na obou stranách

Zdravím!

Už jsem zde zveřejnila dvě své soutěžní eseje (TADY a TADY) a tak mě napadlo, že bych vám mohla ukázat i tu třetí. Tuhle mi otiskli v Olomouckém Deníku. Ještě než se dostanu k samotnému článku, ráda bych podotkla, že Káťa, tedy hlavní zdroj mé inspirace pro tento článek, také s přítelem vyrábí hodiny s vinylových desek, takže pokud sháníte originální dárek, myslím, že byste jejich stránky měli určitě navštívit :).

Dobrovolná práce je v západních zemích chápána jako záslužná činnost. Povětšinou se neplacené práce v rozvojových zemích ujmou studenti a to ze dvou hlavních pohnutek. První je touha pomoct světu kolem sebe a lidem, kteří neměli takové štěstí. Druhým, o něco sobečtějším důvodem, je sen o dobrodružství, poznávání nových kultur a taky sebe sama.

Katka Dobisíková je studentkou Univerzity Palackého, oboru rozvojových studií a už se vydala pomáhat do různých zemí nejednoho kontinentu. V Gruzii pomáhala s výstavbou dětského hřiště a kulturním programem pro místní: „Bylo to něco jako tábor pro dospělé. Spousta srandy a zážitků.“. Dále byla na pracovní stáži v Madridu, v neziskovce, která se zabývá využíváním sportu k rozvoji. Je zajímavé, jak i takové zdánlivé maličkosti mohou pomoci. Kupříkladu pravidla různých sportovních her jsou všude stejná, a pokud se je různé skupiny imigrantů naučí respektovat a fungovat spolu na hřišti, je snazší jim dokázat, že to tak jde i v běžném životě. Stejně tak byl sport užitečný, když s dívkami v Etiopii hrála Katka každé odpoledne badminton, aby jim ukázala, že i ženy mají právo na volný čas a zábavu.

V Etiopii byla tři měsíce dohlížet na stavbu zavlažovacího kanálu. Za tu dobu ji ani tolik nepřekvapila samotná země, ale spíš chování ostatních dobrovolníků: „Já jsem se vždy snažila co nejvíc začlenit do tamní kultury. Ostatní se naopak snažili udržet si odstup a pořád řešili, jak se kdo chová, co dělá a jestli náhodou nemá nějakou nemoc. Přišlo mi to strašně ujeté.“. Spousta lidí se totiž údajně vůbec nesnaží pochopit jinou kulturu, ale pouze odsuzuje.

A jak je to s oním chrabrým vystupováním dobrovolníků, kteří chtějí zachránit svět a nepotřebují nic na oplátku? Katka vysvětluje, že o tom to vlastně vůbec není a dobrovolníci jsou často spíše přítěží, zároveň ale vítaným zpestřením pro místní. „Jednou jsem se ocitla například v nutričním centru, kde probíhaly semináře pro matky podvyživených dětí, ne pro ty vychrtlinky, co známe z fotek, prostě pro normálně vypadající děti, kterým jen chybí některá složka potravy, a je to proto, že matky neví, co jim dát. Potrava, kterou jedí dospělí, nemá skoro žádnou nutriční hodnotu. Neví ani, že banány nepatří psům. No a dobrovolničení spočívalo v tom, že mi řekli, o čem mám mluvit (důležitost očkování, jídelniček, apod.) a pak to, co jsem po nich zopakovala před skupinou matek, přeložili do jejich jazyka. Byla jsem tam článek navíc, ale druhý den tam přišlo víc matek, protože se dozvěděli, že přednáší ferendži (=výraz pro cizince v tigrinštině ).“

Ale o čem dobrovolničení je, když ne především o pomoci druhým? Jde hlavně o poznávání sebe sama, svých hranic i nacházení nových zálib a přátel: „Nikdy jsme nikam nejela s tím, že jedu zachránit svět a že oni mě tam strašně potřebují. Jela jsme poznat kus světa, být s místními, něco zažít, vyzkoušet a odpočinout si od mých starostí a povinností.“. Často tedy nejde ani tolik o práci, jako spíš o cestování samotné. Právě dobrovolníci mají ale více možností, mohou se na určitém místě zdržet déle a díky práci s místními lépe poznat kulturu daného státu. Odměnou za výpomoc k tomu většinou bývá jídlo a střecha nad hlavou, jde tedy zároveň o levnější variantu cestování.

Katka ale říká, že rozvojovým pracovníkem být nechce, neboť nesouhlasí se vším co se na poli rozvojové a humanitární pomoci děje a i přesto, že spousta projektů je opravdu skvělých, šlo by je dělat mnohem efektivněji. Dobrovolničení je tedy skvělou šancí a školou života, dlouhodobě ovšem nijak výrazně prospěšnou a mělo by být vnímáno spíš jako jeden z druhů cestování.

Vy máte nějaké zkušenosti s dobrovolničením nebo byste chtěli mít? :)

Mějte se moc krásně,

PA!