Zdravím!

Postmaturitní prázdnota se ozývá. Už druhý den po maturitě (tedy když už jsem neměla kocovinu) mě naplnil podivný pocit. Hlásek v mé hlavě mě upozorňoval, že bych se měla jít učit a další mu následně vzdoroval, že ne, že už nemusím a ten první "aha! ale co teď tedy budeme dělat?". Správná otázka, co teď tedy budeme dělat? Poslední měsíc, když jsem neměla čas na nic jiného než učení, mi běžel hlavou sálodlouhý seznam věcí, které bych chtěla dělat, a odsouvala jsem je na dobu, kdy budu mít po zkouškách. Teď jsem ale přišla na to, že ony činnosti pro mě v té chvíli akorát představovaly odpočinek od učení. Takže tenkrát jsem je chtěla dělat ale neměla jsem čas a teď mám čas, ale už nemám důvod je dělat. Mám já to ale problémy, co?

Každopádně jsem objevila řešení. Budu si už vypracovávat materiály na vysokou. Ať se ten můj mozek nějak zase procvičuje. Vážně, v posledních dnech jsem ze zoufalství začala luštit sudoku. A když už jsme u té vysoké, včera a dnes jsem byla v Brně dělat příjmačky. Na angličtinu byly supertěžké, a mám ten dojem, že se tam nemůžu dostat ani kdyby začaly pršet zlatý rybky, a na španělštinu jsem je odevzdala hotové hodinu a půl před vypršením časového limitu. Kdyby byly oboje někde na půli cesty, nestěžovala bych si.

Nu a jak jsem tak byla v Brně, šla jsem ven s Lindou (a dvě hodiny jsme strávily v jediným sekáči) a rovnou jsme nafotily pár outfitovek, tak snad se budou líbit. Sukně je sekáčovej úlovek, triko je po mamince, hodinky Claire's, náhrdelník z Primarku, brýle z Lindexu a boty Deichman.