Možná je to divné, vytvářet sérii speciálních vánočních článků a pak mezi ně zařadit něco jako "proč nemám ráda Vánoce", ale říkala jsem si, že bych vám to ráda vyjasnila, ať chápete, proč v každém videu nenosím červenou čepici s bambulkou, proč nemám už teď v pokoji ozdobený stromeček a necituju vánoční songy, kde se dá. Pochopím, že většina z vás to asi nebude chtít číst, protože vás to buďto nezajímá anebo se bojíte, že by vám to zkazilo pravou sváteční náladu. Pokud se ale našel alespoň jeden človíček, tak jdeme na to.

Dřív jsem Vánoce milovala a nechápala jsem, proč máma mé nadšení nesdílí (koukáte? mám to v krvi!), asi tři roky zpátky se to ale postupně začalo měnit, před Vánoci se většinou něco podělalo a zrovna před pár dny nastalo výročí dne, kdy bylo moje srdce rozcupováno na milión kousků a rozházeno dokola jako červeno-bílé konfety. Merry Christmas. A navzdory tomu, co si až na jedinou kamarádku všichni myslí, ne, ještě jsem se z toho úplně nevzpamatovala a vážně nevím, kdy k tomu dojde. Moje ego utrpělo zásadní ránu, nehodlám však tenhle článek proměnit ve vysvětlování toho, proč byl on ten nejdokonalejší a že takový jinak po světě nechodí. Místo toho se přesunu k další převelice pozitivním bodům.

Dále nemám ráda Vánoce už proto, že je zima. To znamená, že permanentně ležím na zemi, místo toho, abych stála na nohách, neb kdybych byla auto, cokoli by na mě bylo jako letní pneumatiky. Neumím chodit a neumím se klouzat. Moje jediné štěstí je, že má zadnice pád dostatečně zbrzdí, k čemuž rovnou můžu připsat, že je velmi praktické, že se mi můj zadeček (ha ha, miluju eufemismy) zvětší na cosi, co připomíná dva Jupitery, má vůle je totiž příliš slabá a cukroví příliš lákavé. Navíc pak zapíjím svůj žal punčem a to taky není zrovna lídr na seznamu superpotravin. Abych pokračovala s tou zimou. Možnosti na cestování se značně omezují, protože přespat kdekoli ve spacáku se najednou jeví jako sebevražedná mise a vůbec, procházet se venku v takové kose? Eeehm, ne. Upřímně moje imunita taky není nic extra, proto mám obličej věčně zabořený do kapesníčku a vydávám zvuky, které by se klidně mohly použít do filmu o dinosaurech a nejde jen o zdraví fyzické, ale i duševní a pro to není ta neustálá tma taky nic moc prospěšného.

Když ale pominu vše, co mi na tomto období vadí, mohli byste mi říct, co bych na něm měla mít ráda? Docela se mi líbí světýlka. Ty můžu mít i v létě. Dál? Dárky. Dárky jsou fajn, ale nebuďme přeci materialisté. Mé dva nejoblíbenější týdne v roce jsou AFO a HoE, odehrávají se na jaře a v létě, všude okolo je spousta hipsterů, dozvídám se nové věci, sbírám skvělé zážitky a nemusím poslouchat písničky o neposkvrněném početí.

Na druhou stranu mě naprosto míjí jakékoli stresy z davů. Mám davy docela ráda, necítím se v nich sama, pozoruju je, inspirují mě, baví mě, nutí mě přemýšlet.

Nechápejte mě ale špatně, není to tak, že bych tohle období nesnášela, jen ho moc neprožívám, je pro mě téměř totožné s ostatními, se svými plusy i mínusy. Vlastně jsem teď docela šťastná alespoň oproti předchozím měsícům je tohle jedno z mých nejšťastnějších období. Faktem ovšem zůstává, že sobíci a santové na tom nemají žádný podíl.

Mějte se krásně,

neházejte na mě rajčata,

PA!