*GIVEAWAY*

Ahoj!

Asi tak dva dny zpátky jsem ve schránce svého ASKu našla "Jak si užívat života? Chtěla bych začít žít a ne jen přežívat", což mě částečně dokopalo k tomu, abych se donutila dopsat článek, který už mám nějakou dobu v konceptech. A ne, původně nebyl smýšlen jako nějaké rady jak si začít užívat života, ale myslím, že s tím dost souvisí a když se nad ním zamyslíte, třeba vám to právě pomůže. Takže to prosím neberte jako nějaké "jsem boss, nejlíp si užívám života a když se budete držet mých zaručených rad, tak budete taky". Takhle to není. Jen vím, že ještě asi dva roky zpátky jsem měla depky z toho, že můj život byl příšerně monotónní, děsně nudný a já nevěděla jak se z toho dostat. A pak jsem to začala brát celé z úplně jiného konce...

Lidi se neustále bojí. Ať už teda mluvíme o strachu z pavouků a hadů, úchylů v tmavých uličkách, bubáků pod postelí nebo čehokoli jiného. Asi každý z nás má nějaký strach, který zvládne v pohodě pojmenovat. Pro mě je to třeba budoucnost, strašně se bojím, že nebude taková, jakou ji chci, že nenajdu dobrou práci... no, vlastně hlavně té práce a vím, že to není v živote nejdůležitější, ale asi jsem hold tak trochu karieristka, co už naděláte.

Jenže co ten strach, který neumíme pojmenovat? Zrovna teď myslím ten, kvůli kterému někdy neděláme to, co bychom chtěli, ale vlastně nezvládneme ani přesně říct proč. Kolikrát se nám naskytuje tolik možností na skvělé dobrodružství a my je prostě zahodíme, protože... protože... protože to asi zkrátka jen vybočuje z naší pohodlné zóny a to, co se nachází mimo naši pohodlnou zónu zní asi nebezpečně. Jenže hádejte co, právě tam, za hranicemi Pohodlnova začíná ta pravá zábava, to dobrodružství a věci, za které budete jednou rádi, zážitky, které budete s úsměvem na tváři vyprávět přátelům.

Mně osobně hodně pomohlo, když jsem začala všechno brát jen jako novou zkušenost a do věcí, ze kterých jsem měla strach jsem šla jednoduše s motem "když už nic, alespoň budu mít o čem vyprávět" a ono to vážně pomáhá, když totiž nemáte přemrštěné nároky, trumfne je snadno prakticky cokoli a i když ne, historky o tom jak jste se někde kompletně ztratili, něco se příšerně podělalo a podobně, slaví docela úspěch, když je někomu vyprávíte, většinou pobaví, cizí neštěstí potěší a vy už to s chvilkovým odstupem času taky neberete jako nic příšerného, nýbrž jen jako novou zkušenost, díky které jste ještě silnější ;).

Strašně se mi líbil příběh, který mi ve Slovinsku vyprávěl u oběda jeden lektor. Už takový postarší pán, ale se skvělým smyslem pro humor a spoustou historek. Byl to Angličan a když byl mladší, v Itálii potkal jednu Slovinku, zamilovali se do sebe, ale ona se musela vrátit zpět na Slovinsko, dala mu tedy svou adresu a on se za ní o pár dní později vypravil. její adresu ale někde po cestě ve vlaku vytratil. Stejně dojel do toho města, nejdřív se ji pokusil najít, ale to se mu nepovedlo. Zeptali jsme se ho tedy, co dělal a on odpověděl, že i tak zůstal ve Slovinsku asi měsíc a strašně si to užil. Takže vidíte, že i když se rozhodnete nějakou tu šílenost podniknout a v první chvíli to vypadá, že se vše podělalo, nakonec to vůbec nemusí být tak špatné.

V Americké kráse se o tom taky mluví, člověk by prostě neměl mít ze všeho strach a měl by dělat šílené věci, i když se mu třeba zrovna tolik nechce. A přestaňte hledat výmluvy, proč něco nejde, jen řešení. To pak konečně něco zažije, pak pude mít o čem vyprávět, pak bude žít a ne jen přežívat.

PS: Je to definitivní, překonala jsem svůj strach a v prosinci jedu debatovat do Chorvatska. Bohové pomáhejte mi, ať to není moc velkej trapas.

A když jsem na tumblru hledala nějaké obrázky, které bych mohla použít k tomuto článku, našla jsem jeden moc pěkný článek na TOMTO blogu, myslím, že stojí za přečtení :)